ČSV a jiná zvířena II. aneb Kerb a naše domácí zvěř

Jak je zmíněno v předchozím prvním zamyšlení, lze jen těžko odhadnout jestli z Vašeho štěňátka vyroste mírumilovný vlček nebo lovce, který má jasné cíle.

Sofa, ačkoliv vyrůstala své první měsíce v bytě (nicméně měla také bezpočet příležitostí k seznámení s jinými živočišnými druhy), se na venkově ukázala jako pes vůči domácím zvířatům víceméně bezproblémový, flegmatický. Samozřejmě i Sofa má své hranice..takové běžící stádo ovcí ji rozhodně nenechá klidnou. Ale nechat Sofu samotnou na dvoře s početným hejnem slepic není vůbec problém. V tomto se na ni mohu zcela spolehnout.

Oproti tomu Kerb se od počátku projevuje zcela opačně a jasně! Prvních 14dní v novém domově, kdy byl ještě menší než většina slepic, se drůbeže spíše bál. Není se také čemu divit, ono když vypustíme ráno naše malé hejno slepic a kachen, je to málem jak z hororu Ptáci. Po 14ti dnech však Kerb jednak dorostl do stejné nebo větší velikosti než jsou slepice, ale především zjistil, že stačí na slepice trochu naběhnout aby prchaly do všech stran. A taková prchající slepice, to je přeci velká sranda. Od nevinného honění už je pak jen krůček k vážnému lovu.

Kerb si navíc stanovuje reálné cíle...takže začal trénovat na hybridkách. Hybridky - slepice vyřazené z velkochovu, původně určené ke zkrmení pro Sofu, jsou vcelku hloupé, resp. poněkud asociální slepice bez základních návyků a instinktů. Když takhle na dvoře seděla jedna taková hybridka a Kerb se rozhodl, že se s ní "blíže seznámí", ani to s ní nehlo. A tak Kerbíček beze spěchu, v klidu, pomalou chůzí došel až k milé hybridce, očuchal ji, oňuchňal...Slepice nic. Zkusil ji tedy trochu více "oňuchňat" na zádech, za peří...Slepice stále nic. Tak nač by Kerb čekal. Milou hybridku čapnul za krk a jal se ji odtáhnout do křoví. Opět v klidu, beze spěchu. A slepice se nechala. Naštěstí jsem Kerba stihla z křoví vytáhnout, následkem čehož překvapený Kerb nebohou slepici pustil. Takto se mu podařilo o několik týdnů později ulovit jinou hybridku..a hned další den dokonce kachnu indického běžce. Indický běžec je tvor sice rychlý, ale také zbrklý a zmatený. Navíc s nepříliš dobrou rovnováhou. Kerb patrně běžce zatlačil do kouta, a tak jej lapil. Naneštěstí indický běžec je vcelku "dlouhá" kachna, a tak se Kerbovi tak trochu motala pod nohy. Kerb se navíc přišel s tímto, naštěstí ještě zcela živým, úlovkem pochlubit a tak bez úhony přežil i běžec.

Nechat Kerba samotného, nebo i se Sofou na dvoře společně se slepicemi je tak zcela nemožné. Sofa se sice k lovu nepřidá, ale také nijak nezasahuje. Jednoduše pozoruje a baví se.

První setkání s kočkou proběhlo podobně jako s hybridkou. Kočku naštěstí nechtěl Kerb zatáhnout do křoví. Na četná setkání s panem Černým - černým kocourem mojí maminky, který si zvyšuje ego na Sofě cílenou provokací, je Kerb statečný. Ačkoliv již dostal nějakou tu kočičí facku, tak se nenechá zastrašit a také zastrašuje. Nicméně v těchto situacích se snažím celkově zamezit vzájemné provokaci obou zvířat.

Vůči ovcím a kozám je Kerb zvědavý, ale zatím u něj převládá respekt až bázlivost což maskuje komickým poskakováním, ňafáním a vrčením.Zkrátka dělá velká ramena.


Potkana doma zatím spíše ignoruje. Občas se sice rozpomene, že s námi vlastně taky bydlí a snaží se o seznámení, ale zpravidla jej to brzy přejde.
 

Sousedovic koní si Kerb zatím naštěstí nevšímá. Při dnešním bližším kontaktu s cizím koněm opět převládá velká míra respektu, naštěstí koně ani neměl tendenci zastrašovat.

Shrnuto - drůbež průběžně trénujeme, na vodítku, se stopovací šňůrou i na volno. Používm zcela zákazový povel "Nesmíš", což už Kerbovi "něco říká", ale často jsou pudy zatím výrazně silnější. Kočky trénujeme u maminky a s ovcemi zatím problém není, takže Kerba občas beru sebou do ohrady na vodítku.

ČSV a jiná zvířena aneb Sofa a naše domácí zvěř

Možná jste zrovna ve fázi, kdy uvažujete nad čtyřnohým přítelem vlčího vzezření...a přemýšlíte, jak si bude rozumnět s Vaší kočkou/potkanem/starším psem, nebo třeba se slepicemi.

I já jsem během intenzivního zjišťování informací o čsv bombardovala mnohé majitele či chovatele nejrůznějšími dotazy, včetně těch o soužití čsv s dalšími domácími zvířaty. Odpovědi a zkušenosti byly různé..pozitivní i negativní. Závěr byl však vždy víceméně stejný: "Záleží na konkrétním jedinci, tohle je těžké dopředu odhadnout..."

A tak jsem si do podnájmu, ve kterém již bydleli dvě potkanky, přivezla chlupatou "lištičku" - Sofu. Od začátku jsem ji seznamovala s nejrůznějšími zvířaty: doma s potkany, které se zaujetím pozorovala, venku s dalšími psy, kachnami, labutěmi..u mamky s kocoury. Vždy byla velmi chválena za vzorné přátelské chování, případně za ignorování. Při projevení strachu - formou zastrašování, jsem (pokud to bylo možné) na zvíře sama sahala aby Sofa viděla, že se nic neděje. Zpravidla to dříve či později zabralo. Lovecké tendence jsem se snažila vždy potlačovat.

Jednoho dne mi spolubydlící oznámila, že si přinese do podnájmu kotě. Šlo o prosté oznámení, ze kterého jsem měla trochu obavu. Sofě byly v té době asi 3-4měsíce. Bylo to takové to nohaté, ušaté a hlavně zubaté stvoření s nevyčerpatelným zdrojem energie. Měla jsem trochu obavu, jak bude Sofa na kotě reagovat a jak to celé ukočírujeme. Jaké bylo mé překvapení, když jsem viděla, že Sofa se ke kotěti chová jako k sobě rovnému! Samozřejmě, když začlo kotě řádit, zběsile lítat po pokojích, tak Sofa za ním. Ale nikdy mu nic neudělala. Kolikrát schytala od kotěte hryzanec do nohy, ocasu apod..kotě se jí pletlo pod nohama..a Sofa jej jen se zaujetím pozorovala! Vrchol nastal, když se nám kotě vloupalo oknem do pokoje a vrhlo se rovnou Sofě do misky s granulemi. V tu chvíli jsem opravdu čekala přinejmenším vrčení, ale spíše i tvrdé odehnání kotěte od misky. Ale co to? Sofa jen nevěřícně hleděla, jak se to drzé kotě futruje jejími (dosud přeci tak nechutnými) granulkami, div že se nezalkne! Pomalu tedy přišla k misce, chvíli nešťastně koukala, jak se kotě dál nerušeně cpe, posteskla si..A dala se také do dlabání z té samé misky! Ono ty granulky asi nebudou tak špatné....A tak tam svorně z misky dlabala Sofa i kotě a oba byli spokojení:-). Sofu jsem samozřejmě náležitě pochválila a vychválila.

Bohužel, s kočkami má Sofa i své negativní zkušenosti. A to díky jednomu mamčinému kocourovi, který nejspíš došel k závěru, že je na čase ukázat své pravé já a to provokací Sofy. Pravidelně, při každé návštěvě mé maminky se dříve či později dočkáme "divadla" přibližně v této podobě: Sedíme v kuchyni, Sofa klidně leží pod stolem. Mezi dveře kuchyně vstoupí "Pan Černý", zaujme postoj vyhrožujícího naštvaného kocoura, tj. naježí se, nahrbí a začne mručet a prskat a chvíli vyčkává, co Sofa na to. Když se nic neděje, postupuje pomalu ale jistě kupředu, až to Sofa nevydrží a začne reagovat. Reakcí Sofy je zpravidla hluboké mručení a vyluzování dalších velmi specifických zvuků, naježí se jako dikobraz. Když to nezabere, stoupne si, našponuje se až na špičky aby byla co největší a v tomto výhružném postoji vyčkává, případně udělá krok vpřed. Kocour také postupuje v útoku...v případě, že nezasáhneme, zpravidla se dříve či později Pan Černý vymrští ve snaze Sofě aspoň "jednu vytnout" a vzápětí "bere roha". Případně to dříve neustojí Sofa a udělá první výpad ona, načež Pan Černý velmi rychle zmizí za dveřmi, aby se vzápětí opět vynořil s hrozivým mručením. Přesto i v těchto situacích si Sofa vede velmi dobře, zpravidla se nechá uchlácholit "aby kocoura neřešila", a Pana Černého zaženu já. Co v těchto chvílích bývá pro Sofu nepochopitelné je to, že nemůže jít zahánět se mnou..Jsme přeci smečka, tak proč tam jdeš sama?! Výsledkem těchto provokací je, že na cizí kočky Sofa preventivně blafe a zpravidla má také tendenci je zahánět.

Když jsme se nastěhovali do domu (spíše zříceniny) a o pár měsíců později jsme si přinesli 2koťátka, byla jsem zvědavá, jak je Sofa přijme. Ze začátku nechápala, jak jsme je mohli vyměnit za ní a snažila se je vyhnat. Brzy však přišla na to, že je a bude pro nás stále na prvním místě a s kočkami se zkrátka musí smířit, jelikož i ony nově patří do smečky. Tak už je bere jako naše, dokonce jim často olizuje obličej, pošťuchuje je apod. Také zjistila, že než začne nad nějakým žvancem ohrnovat nos, je dobré si to dobře rozmyslet. Už totiž není jediným strávníkem. doma. Samozřejmě, prohnat kočku po dvoře je stále velká legrace...

Velké očekávání nastalo ve chvíli, kdy jsme přivezli první slepice. Dvouměsíční kuřátka české zlaté kropenky. Pro Sofu samozřejmě tuze zajímavá stvoření..rychle to běhá, je to plaché..zkrátka, ideální na honění (ale zakusovat to..to ne, to je nechutné..). A tak během 2-3dnů neustálého okřikování Sofa pochopila, že slepice tam opravdu ale opravdu nejsou na hraní a na honění, ale jsou součástí smečky. Později dokonce zjistila, že slepice občas dostávají docela zajímavé krmivo..podle všeho lepší, než dostává ona a tak je lépe s nimi vycházet. Také velmi brzy zjistila, že slepice v početní převaze nevěstí nic dobrého, když ji a její kost obklopí a neustále se přibližují...nevěstí to nic dobrého! Taková slepice dokáže být proklatě rychlý zloděj! Zvláště, pokud je těchto opeřenců kolem 90 kousků. Kvočny s kuřaty jsou případ sám pro sebe.

Naposledy do našeho zvěřince přibylo 6 ovcí vřesových. Velmi specifické, od přírody plaché plemeno..a koza Henrieta od p. Kohouta. Zde už je trénink na soužití viditelně náročnější. Koza odchovaná na flašce a navíc od mala žijící s dospělým a štěněcím čsv, už byla na lecos zvyklá. Byť je nižší než Sofa, nenechá se jen tak zastrašit a tím spíš budí v Sofii dojem solidní konkurence, se kterou je třeba něco udělat. Henrieta se ovšem nedá..při prvním Sofčině zastrašovacím pokusu, tzv. "bubákování", to s Henrietou ani nehlo, naopak Sofa zůstala v šoku. Od té doby Sofa Henrietu různě pošťuchuje, "jako" zakusuje, nahání apod. a Henrieta si to nechává více či méně líbit a Sofa je za své chování více či méně kárána. Ale není problém jít s oběma na vycházku..po chvilce si jde každá po svém. Sofa chytat myšky na poli a Henrieta okusovat lákavé byliny.

S ovcemi to bude běh na výrazně delší trať. V tomto případě se ovce evidentně bojí Sofy a Sofa ovcí. Samozřejmě, Sofa se svou bázlivost snaží maskovat za velké machrování..Návštěva pastviny se Sofou na vodítku zpravidla probíhá asi takto: Vstoupíme na pastvinu a v tu chvíli už se za námi řítí neohrožená Henrieta. Sofa dostane povel sedni apod., v případě že moc nedivočí, nechám je obě motat se okolo sebe. V případě, že ovce zjistí, že se něco děje a mohlo by z toho něco být rozhodnou se pomalu přijít blíže. Zpravidla zůstanou ve vzdálenosti cca 2-5m od nás a pak je to kdo z koho. Buď to nevydrží Sofa a štěkne po nich, nebo to nevydrží ovce a začne dupat na Sofu. Nicméně Sofa na vodítku se dá ještě velmi snadno usměrňovat. Za to v okamžiku, kdy na pastvinu vstoupím pouze já a nechám Sofii před ohradou bez vodítka, běží co jí síly stačí rovnou na ovce a má evidentně ohromnou radost z jejich útěku. Podobně při návratu z procházky kolem pastviny se Sofa začala náhle plížit (v tu chvíli jsem měla dojem, že je v křoví srnčí), a krátce na to už startovala po ovcích za plotem, které tam byly schované mezi nálety. Soužití s ovcemi tedy budeme muset pečlivě natrénovat se stopovací šňůrou.

I tak však soužití Sofy se zbývajícími zvířaty považuji za velký úspěch. Vím o nejednom majiteli, který s příchodem čsv přišel o jiné svěřence.

...........................................................................................................................................

Jak jsme na tom s výcvikem