Založit webové stránky nebo eShop

Výchova a výcvik

Výchova a výcvik... jsou dvě věci, které spolu velmi úzce souvisejí. Často více, než by se mohlo zdát.

O zkušenostech, úspěchu i neúspěchu a co se při výchově a výcviku osvědčilo a neosvědčilo, se dočtete v článcích níže.Pokud hledáte radu či inspiraci, doufám, že Vám tyto postřehy pomohou. Jestliže nenajdete odpověď na svůj dotaz, určitě nás můžete kontaktovat - ne všechny naše starosti, strasti a radosti dáváme vědět celému světu;-)

.............................................

ČSV a jiná zvířena II. aneb Kerb a naše domácí zvěř

Jak je zmíněno v předchozím prvním zamyšlení, lze jen těžko odhadnout jestli z Vašeho štěňátka vyroste mírumilovný vlček nebo lovce, který má jasné cíle.

Sofa, ačkoliv vyrůstala své první měsíce v bytě (nicméně měla také bezpočet příležitostí k seznámení s jinými živočišnými druhy), se na venkově ukázala jako pes vůči domácím zvířatům víceméně bezproblémový, flegmatický. Samozřejmě i Sofa má své hranice..takové běžící stádo ovcí ji rozhodně nenechá klidnou. Ale nechat Sofu samotnou na dvoře s početným hejnem slepic není vůbec problém. V tomto se na ni mohu zcela spolehnout.

Oproti tomu Kerb se od počátku projevuje zcela opačně a jasně! Prvních 14dní v novém domově, kdy byl ještě menší než většina slepic, se drůbeže spíše bál. Není se také čemu divit, ono když vypustíme ráno naše malé hejno slepic a kachen, je to málem jak z hororu Ptáci. Po 14ti dnech však Kerb jednak dorostl do stejné nebo větší velikosti než jsou slepice, ale především zjistil, že stačí na slepice trochu naběhnout aby prchaly do všech stran. A taková prchající slepice, to je přeci velká sranda. Od nevinného honění už je pak jen krůček k vážnému lovu.

Kerb si navíc stanovuje reálné cíle...takže začal trénovat na hybridkách. Hybridky - slepice vyřazené z velkochovu, původně určené ke zkrmení pro Sofu, jsou vcelku hloupé, resp. poněkud asociální slepice bez základních návyků a instinktů. Když takhle na dvoře seděla jedna taková hybridka a Kerb se rozhodl, že se s ní "blíže seznámí", ani to s ní nehlo. A tak Kerbíček beze spěchu, v klidu, pomalou chůzí došel až k milé hybridce, očuchal ji, oňuchňal...Slepice nic. Zkusil ji tedy trochu více "oňuchňat" na zádech, za peří...Slepice stále nic. Tak nač by Kerb čekal. Milou hybridku čapnul za krk a jal se ji odtáhnout do křoví. Opět v klidu, beze spěchu. A slepice se nechala. Naštěstí jsem Kerba stihla z křoví vytáhnout, následkem čehož překvapený Kerb nebohou slepici pustil. Takto se mu podařilo o několik týdnů později ulovit jinou hybridku..a hned další den dokonce kachnu indického běžce. Indický běžec je tvor sice rychlý, ale také zbrklý a zmatený. Navíc s nepříliš dobrou rovnováhou. Kerb patrně běžce zatlačil do kouta, a tak jej lapil. Naneštěstí indický běžec je vcelku "dlouhá" kachna, a tak se Kerbovi tak trochu motala pod nohy. Kerb se navíc přišel s tímto, naštěstí ještě zcela živým, úlovkem pochlubit a tak bez úhony přežil i běžec.

Nechat Kerba samotného, nebo i se Sofou na dvoře společně se slepicemi je tak zcela nemožné. Sofa se sice k lovu nepřidá, ale také nijak nezasahuje. Jednoduše pozoruje a baví se.

První setkání s kočkou proběhlo podobně jako s hybridkou. Kočku naštěstí nechtěl Kerb zatáhnout do křoví. Na četná setkání s panem Černým - černým kocourem mojí maminky, který si zvyšuje ego na Sofě cílenou provokací, je Kerb statečný. Ačkoliv již dostal nějakou tu kočičí facku, tak se nenechá zastrašit a také zastrašuje. Nicméně v těchto situacích se snažím celkově zamezit vzájemné provokaci obou zvířat.

Vůči ovcím a kozám je Kerb zvědavý, ale zatím u něj převládá respekt až bázlivost což maskuje komickým poskakováním, ňafáním a vrčením.Zkrátka dělá velká ramena.


Potkana doma zatím spíše ignoruje. Občas se sice rozpomene, že s námi vlastně taky bydlí a snaží se o seznámení, ale zpravidla jej to brzy přejde.

 

Sousedovic koní si Kerb zatím naštěstí nevšímá. Při dnešním bližším kontaktu s cizím koněm opět převládá velká míra respektu, naštěstí koně ani neměl tendenci zastrašovat.

Shrnuto - drůbež průběžně trénujeme, na vodítku, se stopovací šňůrou i na volno. Používm zcela zákazový povel "Nesmíš", což už Kerbovi "něco říká", ale často jsou pudy zatím výrazně silnější. Kočky trénujeme u maminky a s ovcemi zatím problém není, takže Kerba občas beru sebou do ohrady na vodítku.

ČSV a jiná zvířena aneb Sofa a naše domácí zvěř

Možná jste zrovna ve fázi, kdy uvažujete nad čtyřnohým přítelem vlčího vzezření...a přemýšlíte, jak si bude rozumnět s Vaší kočkou/potkanem/starším psem, nebo třeba se slepicemi.

I já jsem během intenzivního zjišťování informací o čsv bombardovala mnohé majitele či chovatele nejrůznějšími dotazy, včetně těch o soužití čsv s dalšími domácími zvířaty. Odpovědi a zkušenosti byly různé..pozitivní i negativní. Závěr byl však vždy víceméně stejný: "Záleží na konkrétním jedinci, tohle je těžké dopředu odhadnout..."

A tak jsem si do podnájmu, ve kterém již bydleli dvě potkanky, přivezla chlupatou "lištičku" - Sofu. Od začátku jsem ji seznamovala s nejrůznějšími zvířaty: doma s potkany, které se zaujetím pozorovala, venku s dalšími psy, kachnami, labutěmi..u mamky s kocoury. Vždy byla velmi chválena za vzorné přátelské chování, případně za ignorování. Při projevení strachu - formou zastrašování, jsem (pokud to bylo možné) na zvíře sama sahala aby Sofa viděla, že se nic neděje. Zpravidla to dříve či později zabralo. Lovecké tendence jsem se snažila vždy potlačovat.

  

Jednoho dne mi spolubydlící oznámila, že si přinese do podnájmu kotě. Šlo o prosté oznámení, ze kterého jsem měla trochu obavu. Sofě byly v té době asi 3-4měsíce. Bylo to takové to nohaté, ušaté a hlavně zubaté stvoření s nevyčerpatelným zdrojem energie. Měla jsem trochu obavu, jak bude Sofa na kotě reagovat a jak to celé ukočírujeme. Jaké bylo mé překvapení, když jsem viděla, že Sofa se ke kotěti chová jako k sobě rovnému! Samozřejmě, když začlo kotě řádit, zběsile lítat po pokojích, tak Sofa za ním. Ale nikdy mu nic neudělala. Kolikrát schytala od kotěte hryzanec do nohy, ocasu apod..kotě se jí pletlo pod nohama..a Sofa jej jen se zaujetím pozorovala! Vrchol nastal, když se nám kotě vloupalo oknem do pokoje a vrhlo se rovnou Sofě do misky s granulemi. V tu chvíli jsem opravdu čekala přinejmenším vrčení, ale spíše i tvrdé odehnání kotěte od misky. Ale co to? Sofa jen nevěřícně hleděla, jak se to drzé kotě futruje jejími (dosud přeci tak nechutnými) granulkami, div že se nezalkne! Pomalu tedy přišla k misce, chvíli nešťastně koukala, jak se kotě dál nerušeně cpe, posteskla si..A dala se také do dlabání z té samé misky! Ono ty granulky asi nebudou tak špatné....A tak tam svorně z misky dlabala Sofa i kotě a oba byli spokojení:-). Sofu jsem samozřejmě náležitě pochválila a vychválila.

  

Bohužel, s kočkami má Sofa i své negativní zkušenosti. A to díky jednomu mamčinému kocourovi, který nejspíš došel k závěru, že je na čase ukázat své pravé já a to provokací Sofy. Pravidelně, při každé návštěvě mé maminky se dříve či později dočkáme "divadla" přibližně v této podobě: Sedíme v kuchyni, Sofa klidně leží pod stolem. Mezi dveře kuchyně vstoupí "Pan Černý", zaujme postoj vyhrožujícího naštvaného kocoura, tj. naježí se, nahrbí a začne mručet a prskat a chvíli vyčkává, co Sofa na to. Když se nic neděje, postupuje pomalu ale jistě kupředu, až to Sofa nevydrží a začne reagovat. Reakcí Sofy je zpravidla hluboké mručení a vyluzování dalších velmi specifických zvuků, naježí se jako dikobraz. Když to nezabere, stoupne si, našponuje se až na špičky aby byla co největší a v tomto výhružném postoji vyčkává, případně udělá krok vpřed. Kocour také postupuje v útoku...v případě, že nezasáhneme, zpravidla se dříve či později Pan Černý vymrští ve snaze Sofě aspoň "jednu vytnout" a vzápětí "bere roha". Případně to dříve neustojí Sofa a udělá první výpad ona, načež Pan Černý velmi rychle zmizí za dveřmi, aby se vzápětí opět vynořil s hrozivým mručením. Přesto i v těchto situacích si Sofa vede velmi dobře, zpravidla se nechá uchlácholit "aby kocoura neřešila", a Pana Černého zaženu já. Co v těchto chvílích bývá pro Sofu nepochopitelné je to, že nemůže jít zahánět se mnou..Jsme přeci smečka, tak proč tam jdeš sama?! Výsledkem těchto provokací je, že na cizí kočky Sofa preventivně blafe a zpravidla má také tendenci je zahánět.

Když jsme se nastěhovali do domu (spíše zříceniny) a o pár měsíců později jsme si přinesli 2koťátka, byla jsem zvědavá, jak je Sofa přijme. Ze začátku nechápala, jak jsme je mohli vyměnit za ní a snažila se je vyhnat. Brzy však přišla na to, že je a bude pro nás stále na prvním místě a s kočkami se zkrátka musí smířit, jelikož i ony nově patří do smečky. Tak už je bere jako naše, dokonce jim často olizuje obličej, pošťuchuje je apod. Také zjistila, že než začne nad nějakým žvancem ohrnovat nos, je dobré si to dobře rozmyslet. Už totiž není jediným strávníkem. doma. Samozřejmě, prohnat kočku po dvoře je stále velká legrace...

Velké očekávání nastalo ve chvíli, kdy jsme přivezli první slepice. Dvouměsíční kuřátka české zlaté kropenky. Pro Sofu samozřejmě tuze zajímavá stvoření..rychle to běhá, je to plaché..zkrátka, ideální na honění (ale zakusovat to..to ne, to je nechutné..). A tak během 2-3dnů neustálého okřikování Sofa pochopila, že slepice tam opravdu ale opravdu nejsou na hraní a na honění, ale jsou součástí smečky. Později dokonce zjistila, že slepice občas dostávají docela zajímavé krmivo..podle všeho lepší, než dostává ona a tak je lépe s nimi vycházet. Také velmi brzy zjistila, že slepice v početní převaze nevěstí nic dobrého, když ji a její kost obklopí a neustále se přibližují...nevěstí to nic dobrého! Taková slepice dokáže být proklatě rychlý zloděj! Zvláště, pokud je těchto opeřenců kolem 90 kousků. Kvočny s kuřaty jsou případ sám pro sebe.

   

Naposledy do našeho zvěřince přibylo 6 ovcí vřesových. Velmi specifické, od přírody plaché plemeno..a koza Henrieta od p. Kohouta. Zde už je trénink na soužití viditelně náročnější. Koza odchovaná na flašce a navíc od mala žijící s dospělým a štěněcím čsv, už byla na lecos zvyklá. Byť je nižší než Sofa, nenechá se jen tak zastrašit a tím spíš budí v Sofii dojem solidní konkurence, se kterou je třeba něco udělat. Henrieta se ovšem nedá..při prvním Sofčině zastrašovacím pokusu, tzv. "bubákování", to s Henrietou ani nehlo, naopak Sofa zůstala v šoku. Od té doby Sofa Henrietu různě pošťuchuje, "jako" zakusuje, nahání apod. a Henrieta si to nechává více či méně líbit a Sofa je za své chování více či méně kárána. Ale není problém jít s oběma na vycházku..po chvilce si jde každá po svém. Sofa chytat myšky na poli a Henrieta okusovat lákavé byliny.

S ovcemi to bude běh na výrazně delší trať. V tomto případě se ovce evidentně bojí Sofy a Sofa ovcí. Samozřejmě, Sofa se svou bázlivost snaží maskovat za velké machrování..Návštěva pastviny se Sofou na vodítku zpravidla probíhá asi takto: Vstoupíme na pastvinu a v tu chvíli už se za námi řítí neohrožená Henrieta. Sofa dostane povel sedni apod., v případě že moc nedivočí, nechám je obě motat se okolo sebe. V případě, že ovce zjistí, že se něco děje a mohlo by z toho něco být rozhodnou se pomalu přijít blíže. Zpravidla zůstanou ve vzdálenosti cca 2-5m od nás a pak je to kdo z koho. Buď to nevydrží Sofa a štěkne po nich, nebo to nevydrží ovce a začne dupat na Sofu. Nicméně Sofa na vodítku se dá ještě velmi snadno usměrňovat. Za to v okamžiku, kdy na pastvinu vstoupím pouze já a nechám Sofii před ohradou bez vodítka, běží co jí síly stačí rovnou na ovce a má evidentně ohromnou radost z jejich útěku. Podobně při návratu z procházky kolem pastviny se Sofa začala náhle plížit (v tu chvíli jsem měla dojem, že je v křoví srnčí), a krátce na to už startovala po ovcích za plotem, které tam byly schované mezi nálety. Soužití s ovcemi tedy budeme muset pečlivě natrénovat se stopovací šňůrou.

I tak však soužití Sofy se zbývajícími zvířaty považuji za velký úspěch. Vím o nejednom majiteli, který s příchodem čsv přišel o jiné svěřence.

...........................................................................................................................................

Jak jsme na tom s výcvikem

Po delším rozhodování a tzv. "poslední kapce" na cvičáku v Borku jsem se definitivně rozhodla pro změnu. Po pátrání, vyptávání a zjišťování jsme se jeli podívat na cvičák do Mladé Boleslavi.

Zde je provozována psí škola "Váš pes". Ačkoli jsem si myslela, že první hodina, jenž byla zdarma, bude čistě okukovací, v okamžiku našeho nástupu "na plac" jsem si uvědomila svůj omyl. Musím říci, že zatím cvičíme tak, jak je popsáno na webových stránkách této psí školy. Zatím (snad to vydrží), se nám zde moc líbí, hlavním důvodem je fakt, že se cvičí tak, jak cvičitelky píší na webovkách, tj. důraz je kladen na pozitivní motivaci a pokud si zaplatíte výcvik individuálně skupinkový, tak se opravdu střídáte max. s dalšími 2 psy. Vzhledem k časové vytíženosti a nelehkému způsobu dopravy do ML je pro mne velkým pozitivem i vstřícnost obou cvičitelek.
Ačkoli se nám tento cvičák podařilo navštívit cca 5x, již jsme si 2x zastopovali (tato činnost Sofu evidentně baví) a 2x vyzkoušeli 3 zkoušky: ZOP, ZZO a BH. Prvně mi Sofa udělala pěknou ostudu..již od rána nebyla takříkajíc ve své kůži, byla otrávená, protivná, bez zájmu. Během výcviku neměla zájem nejem o balonek, pešek, klacky (což by se ještě dalo pochopit), ale dokonce ani o mňamky..Navíc na mnoha místech opět viděla své oblíbené duchy.
Na druhém termínu, kterého se s námi účastnil také Vaya Kiba, Sofa vše napravila. Cvičila parádně, ke psům se chovala slušně, stopování jí šlo také moc pěkně. Dokonce dostala od cvičitelky velkou pochvalu, což nás moc potěšilo.
Bohužel, posledních 14 dní nám to do MB nevychází, ale snad se tam zas brzy dostaneme.

3týdny cvičáku
Už je to téměř 4týdny, co byla Sofi prvně na cvičáku. Přesněji řečeno v "psí škole". Co jsme se naučili, jak jsme pokročili a co zvládáme a nezvládáme?

Samozřejmě, výkon psa se odráží od několika faktorů. Těmi jsou zejména správné vedení psovoda (jasnost povelů, intonace hlasu, celkové naladění psovoda apod.), ale také fakt, zda je pes zcela svěží, nebo po delší vycházce, zda cvičí sám, nebo např. v řadě s dalšími pejsky.
Co zvládáme víceméně bez problémů je:
Sedni, lehni, vstaň.
Většinou zvládáme i chůzi u nohy. Obraty na místě jsou trošku složitější, a zde jsem brzda já, Sofi velmi dobře chápe, oč jde.
Chůze přes lávku bývá o dost svižnější, než by měla být, ale zase se jí Sofi vůbec nebojí. Skok přes překážku-opět problém u psovoda:-/
Štěkání jsme zkoušeli na cvičáku zatím jen jednou..a to už se Sofi moc nechtělo.
Nejnáročnější je pro Sofi odložení-a to jak za pochodu, tak na místě. Nicméně, i toto se velmi velmi pomalu, ale přeci, lepší. Přeci jen je Sofi ČSV..čili "tak trochu" závisláček:-)
Jednou jsme již cvičili s dalším šťěnětem (ono to byla 5ti měsíční vlkodavka..takže žádný drobeček)..a jednou také přímo v řadě s ostatními, již dospělými psi. To bylo ovšem v neděli dopoledne=Sofi naprosto nevyběhaná, panička ještě spící..takže to podle toho vypadalo. Sofi neslyšela neviděla, a tak padlo rozhodnutí, zkusit stahovací obojek. Ten jsme vyzkoušeli na příštím cvičení a nyní jsme jej už i koupili. Opět byl náš cvičitel velmi pozitivně překvapen, když zjistil, že Sofi s novým obojkem nemá sebemenší problém, žádný mindrák atd. Prý že si nás nahrají na video, jako pozitivní reklamu pro plemeno:-)
................................................................................................................................................

 

Cvičák
  Doporučení jsem dostala od 3majitelů čévéček, která sem chodí (Helča s Kibou a Jiřinka s Valkýrou a Qeronem, všichni z MoluEs), ale také ve zverimexu apod. Se Sofi jsme se tam šli raději napřed podívat, zjistili jsme veškeré info a bylo víceméně rozhodnuto. Přístup se mi moc líbí, snad jediné, co není tak příjemné je vyšší cena, než je obvyklé..ale zase tomu plně odpovídají služby zde poskytované.

   Bylo nám doporučeno začít již ve 3měsících, vzhledem k plemeni a tak jsme 16.2. pěkně naklusali:-)
Hned jsme začli se základními povely: sedni, lehni, zůstaň, ke mě, k noze...Krom povelů "k noze" a "zůstaň" nebyl větší problém..jelikož tyto už jsme trénovali dříve.Nutno ovšem konstatovat, že jak správně podotkl cvičitel, několik prvních hodin to bude hlavně o výcviku psovoda. A tak to také bylo!:-) Je třeba se naučit správné intonaci a důrazu hlasu, postoj, rychlost, originalita apod., takže mám na delší čas dost co dělat.
   Sofinku si zatím moc chválí, stále mi moc nevěří, že je to skutečně čévéčko..ti psi, co se bojí, utíkají, neštěkají, nekamarádí se a tak vůbec. Sofinka se totiž na oba cvičitele s radostí vrhne, tahá se o rukavice, rychle reaguje, nebojí se...prostě je bezvadná. Tak doufáme, že jí to vydrží! Zatím bych ráda chodila 2x týdně, než si osvojíme nějaké ty základy a pak uvidíme.
19.2.09 jsme začli trénovat obraty na místě, prošli jsme si lávku, překážku, chůzi u nohy a opakovaly něco z minula...no, stále platí, že teď cvičí hlavně panička:-D

TOPlist