Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web

Svod a bonitace

Svod a bonitace

Jestliže jste doma uvítali štěňátko svého prvního Československého vlčáka, dříve nebo později se doslechnete o tzv. "svodu" a "bonitaci".
Obě tyto události, zejména pak "bonitace", patří mezi ty nejdůležitější, v životě Vašeho vlčáka.
Proč? To se dozvíte v článcích níže.

.............................................

Svod mladých

Léto je pomalu za námi a s blížícím se podzimem přichází i čas podzimních svodů a bonitací. Z hlediska chovu jsou to velmi důležité akce, a tak určitě nebude od věci si o nich říct něco víc.
Štěňatům od 6 měsíců jsou určeny tzv. svody mladých. Svod jednak majitele a jeho svěřence tak trochu připraví na budoucí bonitaci (případné nedostatky např. při měření či ukazování zubů tak majitel má ještě čas napravit), ale zároveň je cenným zdrojem informací pro chovatelskou komisi, která si může udělat přehled o výsledku spojení jednotlivých chovných párů a např. při výskytu závažných vad takové ani obdobné spojení již neopakovat. Z tohoto důvodu by samozřejmě bylo žádoucí, aby účast na svodech byla co nejhojnější.

A co takový svod vlastně obnáší? V podstatě je bonitační komisí posuzován soulad se standardem každého mladého pejska či fenky s ohledem na jeho věk.

V praxi to znamená, že je nejprve provedena kontrola chrupu. Kontroluje se správný skus, a to tím způsobem, že tlama psa je zavřená, majitel pouze odhrne pysky vpředu, aby bylo vidět postavení řezáků. Dále se kontroluje plnochrupost, tedy zda nějaký ten zoubek nechybí nebo naopak nepřebývá. Důraz se klade především na prvníKontrola molárů premoláry - P1 (ty úplně malé zoubky hned za špičáky) a na poslední moláry (stoličky). S těmito zuby bývá obvykle potíž nejčastěji. P1 se kontrolují tak, že se psu odhrnou pysky na jedné, pak na druhé straně tlamy (pozor na vlastní prsty, neměly by posuzovateli zakrývat jednotlivé zuby, ale zrovna tak ani vaše vlasy či hlava). Nakonec se psu otevře tlama dokořán, aby bylo vidět i na ty zuby zadní. Při nácviku si dávejte vždy pozor, abyste psu nezpůsobili bolest, protože pak tuto činnost bude mít zřejmě dost nerad.Určitě je vhodné zvolit nějaký povel (např. "Zuby!") a po splnění procedury psa odměnit pochvalou a pamlskem. Při častém procvičování by tento úkon neměl nikomu činit potíže. (Připomenu ještě praktické hledisko nácviku ukazování zubů - pokud si váš pejsek bez problému nechá otvírat tlamu, může se vám to někdy hodit např. u veterináře nebo při zběžné prohlídce, kdy potřebujete zjistit stav dutiny ústní vašeho svěřence.)

Další kontrolovanou partií jsou varlata (fenky mají tedy výhodu, protože absolvují o jeden úkon méně). Kontroluje se, zda jsou obě sestouplá, nekloužou zpět do tříselného kanálu a také zda jsou normálním způsobem vyvinutá. Při kontrole varlat je třeba psa dobře fixovat u hlavy, nejlépe tak, že jej vezmete jednou rukou zcela nakrátko za vodítko a druhou ještě fixujete krk a hlavu psa, aby se při případné nevoli neohnal po posuzovateli. Není ovšem nad trénink a tak i tuto činnost lze bez problému nacvičit předem. Především je důležité NIKDY PSA NESTRESOVAT. Postupujte vždy klidně a bez zbytečného násilí. Nezaměňujte fixaci s přidušením psa. Také "kontrolora" varlat zpočátku vybírejte z lidí, které váš pejsek dobře zná a důvěřuje jim (samozřejmě úplný začátek nácviku by měl dělat majitel sám). Ten, kdo varlata kontroluje, by měl ke psu přistupovat klidně, případně na něj přátelsky promluvit. Je dobré, když dotek ruky začne na stehně a teprve odtamtud ruka sjede k varlatům, která je třeba prohmatávat samozřejmě s citem! Následovat by měla opět pochvala a pamlsek. Znám mnoho psů, kteří tuto činnost mají víc než rádi.

Měření kohoutkové výškyPo kontrole zubů a varlat psíka čeká měření kohoutkové výšky. Kohoutek je místo, kde krk přechází ve hřbet a tvoří jej vrcholy lopatkových kostí a trny páteřní. Měření se provádí speciálním měřidlem, které má podobu velké šupléry. Je třeba, aby při měření pejsek stál pokud možno co nejkorektněji, tedy přední nohy by měly být rovnoběžné a směřovat kolmo k zemi (jinak dochází ke zkreslení naměřené hodnoty). Majitel by psa neměl ze spodu nadzvedávat a také by měl dbát na to, aby svým tělem měření nebránil. Nácvik lze provádět pomocí improvizovaných pomůcek opět doma či s přáteli. Použít lze např. skládací dřevěný nebo kovový metr, z nějž vytvarujete něco jako hranaté "U". Toto "U" otočíte na bok a přikládáte jej psu na kohoutek, přičemž spodkem leží na zemi hned za předníma nohama psa. Jiný způsob může být ten, že vezmete jednu dlouhou a jednu kratší laťku, přidržíte je vzájemně do pravého úhlu a opět tak psa jakoby měříte. Kdo je šikovný, může si samozřejmě měřidlo sám zhotovit. Výhodu mají ti majitelé, kteří navštěvují cvičiště, protože tam měřidla obvykle bývají a tak lze trénovat mnohem lépe (navíc s různými lidmi a mimo domácí prostředí).

Tímto přímé "osahávání" mladého pejska většinou končí a dále se posuzuje již jen vizuálně jeho vzhled a pohyb. Posuzovatel by měl mít možnost psa vidět v korektním, ale přirozeném postoji - tlapky by v ideálním případě měly tvořit rohy pomyslného obdélníku, přičemž přední nohy opět směřují kolmo k zemi. Majitel by psíka rozhodně neměl nechat stát nahrbeného či s netypickým postojem končetin (příliš rozkročené, natažené dopředu nebo naopak podsazené pod tělo), protože v takovéto poloze nelze objektivně posoudit, zda pes jenom špatně stojí nebo zda vykazuje nějakou vadu v utváření kostry. Nejlepším způsobem, jak dosáhnout přirozeného postoje u psa, u něhož neprobíhala v tomto směru cílená příprava (např. kvůli výstavám), je trošku se rozeběhnout, aby se pes uvolnil a pak jej zastavit ve správné fázi kroku. Přílišná manipulace se špatně stojícím a nezřídka vystresovaným psem má za následek totiž pravý opak, než je přirozený a správný postoj.

Navázání přátelského kontaktuPo posouzení statickém následuje předvedení psa v pohybu. Vyžadován bývá krok a klus. Jestliže v kroku je pro ČSV typický mimochod, v klusu by se měl správně pohybovat diagonálně (tedy současně levá přední + pravá zadní a naopak). Rychlost pohybu by měla být taková, aby se pes opět předvedl co nejpřirozeněji. Tomu by měl být uzpůsoben i prostor, na kterém se zvíře v pohybu předvádí (na 5 m2 toho asi opravdu moc nenaběháte). Obvykle posuzovatel požaduje přímý pohyb směrem od sebe a k sobě. Žádoucí by mělo být i posouzení z bočního pohledu. Je dobré psíka naučit běhat podle vás opět na nějaký zvláštní povel (na povel "K noze!" se pes většinou dívá na majitele a pohybuje se v jeho těsné blízkosti, tudíž se může různě vychylovat ze své přirozené osy a pohyb se jeví jako nekorektní). Není také od věci psa pomocí mírně upažené ruky jakoby od vašeho těla odtáhnout, aby měl kolem sebe co nejvíce prostoru. Co by pejsek ale pokud možno dělat neměl, je skákání, vzpínání se na vodítku či cválání.

Vydráždění psa Zcela nakonec probíhá prověrka povahy (byť je posuzována v podstatě celou dobu během měření a prohlížení psa). Ta se provádí tak, že pomocník se pokusí navázat přátelský kontakt se psem drženým na vodítku. Poté pomocník od psa odejde a ve vzdálenosti cca 2 metrů provede několik rychlých pohybů doprovázených tlesknutím nebo výkřikem, aby přezkoušel vzrušivost a orientační reakci psa. Majitel může pejska samozřejmě celou dobu slovně i fyzicky povzbuzovat. Ve výhodě jsou zde opět štěňata, která navštěvují cvičiště a účastní se kruhové obrany - chování pomocníka totiž ve druhé fázi zkoušky připomíná dráždění figurantem - a tak i když v cizím prostředí nezareagují zcela suverénně, alespoň se nevylekají a panicky neuskočí.

Na závěr zmíním ještě jeden důležitý, ale často podceňovaný předpoklad úspěšně absolvovaného svodu - důkladné vyvenčení před posuzováním. Tlačící bříško nikomu na pohodě dvakrát nepřidá a nahrbený pejsek, konající svou potřebu, na posuzovatele asi také velký dojem dělat nebude.

Správně socializované a vychované zvíře by nemělo mít s absolvováním svodu větší problémy ani bez speciální přípravy či tréninku. Důvěra ve vlastního majitele by mu měla pomoci zvládnout nezvyklé úkony a kvalitní socializace zase zajišťuje bezproblémové chování v cizím prostředí mezi spoustou neznámých lidí a psů. Přesto, pokud jste po přečtení článku nabyli dojmu, že váš pejsek má přece jen v něčem "mezery", nic nebrání tomu, abyste nezačali hned s nácvikem a určitě uvidíte, že i za krátkou dobu lze v lecčems dosáhnout velkého pokroku.

Ale především - jedná se o svod štěňat, takže drobné rošťárny či nějaká ta neukázněnost, tomuto věku tak vlastní, jsou brány poměrně shovívavě.

-        -      -
   měření výšky                    zkouška povahy                 ukazování zubů

Celý článek včetně fotografií převzat z www.sotis.cz se svolením autora - Heleny Hubáčkové
.........................................................................................................................................

 

Bonitace

Bonitace by měla být jednou z velmi důležitých událostí v životě každého československého vlčáka. Nejde pouze o akt uchovnění, ale (podobně jako u svodu mladých) také o velmi cenný zdroj informací důležitý pro další řízení chovu. Nemělo by tedy platit, že na bonitaci se mají dostavit jen zvířata, která budou pravděpodobně chovná nebo jejichž majitel počítá s přímou účastí svého miláčka v další reprodukci. Ze statistického hlediska jsou důležité i údaje o psech, kteří již předem vykazují vylučující vadu nebo zdravotní postižení (chybějící varle, špatný výsledek DKK atd.).

Na bonitaci je soulad se standardem posuzován již mnohem podrobněji než na svodu, provádí se také celá řada měření různých tělesných partií. Čím větší počet psů bude takto vyhodnocen, tím větší budou mít tyto údaje vypovídací hodnotu o stavu populace plemene. Nebojte se tedy dostavit se svými pejsky na bonitaci, i když třeba neplánujte po své fence štěňátka nebo si myslíte, že zrovna ten váš kluk nemůže "projít". A na co se tedy máte nachystat? Stejně, jako na svodu, se první provádí prohlídka chrupu, po ní následuje u psů kontrola varlat a následně se měří kohoutková výška psa (podrobněji viz Příprava psa na svod). Zde podobnost se svodem prozatím končí a na psa a jeho majitele čekají další procedury měření. Druhým tělesným rozměrem je šikmá délka trupu. Měří se pomocí pevného měřidla a to od ramenního kloubu k hrbolu kosti sedací. Pejsek by měl stát co nejklidněji, aby bylo možné odečet vůbec provést. Důležitá je především podélná osa psa (probíhá páteří) - měla by být ROVNÁ. Je nasnadě, že když se pes prohne do boku, automaticky se tím zkrátí. Naopak méně podstatná je zde poloha nohou. Pevným měřidlem (v podobě šupléry) se dále měří hloubka a šířka hrudníku (nejširší místa hrudníku v oblasti za lopatkami) a šířka hlavy (nejširší místo mozkovny). Nácvik lze provádět pomocí improvizovaných pomůcek podobně jako u kohoutkové výšky. Důležitý je především klidný a trpělivý přístup. Také je třeba dát pozor na to, aby se zvíře o měřidlo neudeřilo (někteří psi ve snaze vyhnout se dotyku podezřelého předmětu nečekaně vyskočí a pokud se uhodí, bude jejich averze na měřidlo příště o to větší). U nedůvěřivějších jedinců je vhodné postupovat sérií kratičkých přiložení měřidla proložených chválením a pamlsky. Dobu, po kterou "měříme" budeme postupně prodlužovat.
Nyní si vyjmenujeme partie, které se měří krejčovským metrem: délka přední nohy k lokti (rozměr od loketního kloubu k zemi u stojícího psa), délka nadprstí (měří se z přední strany od nadprstního kloubu k 1. kloubům prstů), obvod nadprstí, délka stehna (od kyčelního kloubu ke kolennímu), holeně (z přední strany nohy od kolenního kloubu ke kloubu patnímu) a nártu (z přední strany nohy od kloubu patního k prvním kloubům prstů), délka hlavy (od hrbolu týlního po špičku čenichu), délka tlamy (od spojnice vnitřních očních koutků po špičku čenichu), délka ucha a nakonec obvod hrudníku (nejširší místo v oblasti za lopatkami. Při těchto měřeních je nezbytná dobrá přístupnost měřené partie pro posuzovatele. Také klidné chovaní psa není zanedbatelné. Měřit obvod nadprstí psu, který si nechce za žádnou cenu nechat sáhnout na nohu, je nadlidský výkon.
Pomůcka pro nácvik by měla v tomto případě být velmi snadno dostupná a v nouzi ji lze nahradit širším tkalounem nebo i provázkem. Pokud je ale pes od svého majitele navyklý na veškerou běžnou manipulaci (kontrola uší, očí, tlapek, utírání tlapek, vyndávání klíšťat, česání apod.), neměl by mít s měřením pomocí krejčovského metru žádné potíže.

Proceduru měření máme za sebou a následovat bude opět posouzení statické a v pohybu. Někdy je třeba, aby si posuzovatel ještě některé tělesné partie ověřil pohmatem (obzvlášť u silně osrstěných zvířat), takže i v této fázi bonitace může být náš pejsek nadále "osaháván". Co se týká přímého předvedení psa v postoji a v pohybu, platí zde totéž, co u svodu, jen kritéria budou o něco přísnější. Přece jen už nejde o rozpustilé štěně, ale o dospělého psa.

skupinkaA je tu závěr bonitace, který patří zkoušce povahy (i na bonitaci je povaha předváděného jedince hodnocena během celého posuzování, ale samotné prověrce povahy je přisuzována také velká důležitost). Skládá se ze dvou částí - prověrka ve skupince osob a na úvazném kolíku.
Průchod skupinkou osob se volně řídí požadavky podle zkoušky ZZO (NZŘ). Cílem je především prověřit chování psa v situaci, která se blíží běžnému životu. Neprověřuje se žádná poslušnost či ovladatelnost na vodítku.
Majitel se psem upoutaným na vodítku přichází ke skupině dvou osob. Zde se zastaví (pes může stát či sedět) a dají se spolu do hovoru. Po chvilce přicházejí další 2 osoby, které se zastaví tak, aby se pes ocitl uprostřed skupiny. Žádoucí je buď přátelské nebo neutrální chvání psa. Jako vadné se posuzuje chování agresivní či bázlivé. Pokud si majitel není zcela jist, jak se jeho pes zachová k osobám ve skupině (zvlášť, jedná-li se o velmi dominantního jedince), má možnost svého psa opatřit náhubkem. Je nutno dodat, že je mnohem lepší skupinku absolvovat se psem v košíku, než způsobit někomu z pomocníků zranění. Každopádně i zde platí, že dobře socializovaný pes uvyklý na pohyb mezi lidmi by s touto částí zkoušky neměl mít sebemenší problém. Ale i tuto činnost lze se psem nacvičovat (i když osobně se přikláním k tomu, že nejlepší "nácvik" chování psa k cizím nevšímavým lidem je pohybovat se s ním v běžném měststkém ruchu :) ).

povahaDruhá část zkoušky povahy probíhá na úvazu. K tomuto účelu je vyhrazeno zvláštní místo s úvazným kolíkem, k němuž je pes upoután (bez náhubku). Majitel zůstává u psa a může jej slovně povzbuzovat a chválit. V přiměřené vzdálenosti od upoutaného psa prochází normálním krokem pomocník oblečený do ochranného oděvu, který se pokusí navázat se psem přátelský kontakt. Pomocník odchází a na pokyn posuzovatele se obrací zpět ke psu, rozeběhne se směrem k němu a křikem a nápřahy obušku předstírá útok. (V této části dělají majitelé největší chybu, že zapomenou psa povzbuzovat.) Samozřejmě nedochází ke kontaktu se psem - pomocník odbíhá pryč. Nyní jde majitel psa do úkrytu a vše se opakuje znovu, ale tentokrát to pejsek již musí zvládnout sám. Po ukončení druhého útoku se také provádí prověrka reakce na střelbu (z poplašné pistole - ráže 6 mm).
Nejlépe hodnoceným chováním je vyrovnané a sebevědomé vystupování psa, který na neutrálně či přátelsky se chovajícího pomocníka neútočí (může se sním i pokamarádit), naopak na předstíraný útok reaguje aktivní obranou. Po pominutí útoku by měl pes přejít opět do klidného chování (i když může zůstat ostražitý). Možností a variant, jak se pes může zachovat v reálu je celá řada a na jejich vyjmenování bychom potřebovali opravdu hodně místa. Každopádně není pravda, že pokud pes nebude reagovat obranným způsobem, ale jinak se choval po celou dobu bonitace klidně a sebevědomě, že bude ohodnocen špatnou známkou. Vylučující reakce jsou buď neadekvátní agresivita i vůči neutrálním osobám (opět se přihlíží k celkovému chování psa) nebo silná bázlivost a neschopnost navázat jakýkoli kontakt.
Ve výhodě budou psi, kteří navštěvují cvičiště a absolvují sportovní nácvik obrany. Prostředí cvičiště a figuranti nám navíc poskytnou možnost trénovat přímo na prověrku povahy. Jako pomocníky bychom měli používat pouze zkušené výcvikáře, kteří dobře rozumí psům a vědí, jak takovýto nácvik "kolíku" provádět. Pomocník nám především nesmí nikdy psa zahnat! Od toho je to nácvik, abychom zvířeti pomohli připravit se na nějakou situaci, ne jej hned v počátku zatlačili a podrazili mu sebevědomí.
Ale ani majitelé psů, kteří na cvičiště nechodí, nemusejí propadat beznaději. Jak už jsem uvedla, důležitější je sebejisté a vyrovnané vystupování psa, než obranná reakce za každou cenu. Tady hraje důležitou roli kvalitní socializace. Pes, který se nebojí lidí na ulici a podle situace navazuje bez problému kontakt, zvládne "kolík" i bez zvláštní průpravy.
Co někdy majitelé ale podceňují, je reakce na nápřah, která může celkový dojem z chování psa velmi zhoršit. A přitom se rozhodně nemusí jednat o bázlivého jedince, pouze jej vlastní majitel (nebo i někdo cizí) zkazil. NIKDY PROTO NETRESTEJTE PSA BITÍM RUKOU NATOŽ JAKÝMKOLI NÁČINÍM (vodítko, prut apod.)!!! Bití vůbec je pro psa špatně srozumitelný způsob trestu (jsou mnohem účinnější způsoby, jak darebovi vyčinit) a navíc tím můžete způsobit těžko odstranitelné nežádoucí reakce psa. Dávejte si tedy na to pozor a velmi se hlídejte, abyste k výchově psa nepřistupovali takto nevhodným způsobem. Někdy ale chyba nemusí být na vaší straně, proto dobře zvažujte, zda vašeho pejska nemůže někdo uhodit také přes plot nebo když na vás čeká před obchodem.
Posledním úskalím povahového testu je střelba. Vyrovnaný jedinec prostý negativních zkušeností s pyrotechnikou by s ráží 6 mm neměl mít nejmenší problém. Důležitá je, jako vždy, prevence. Snažte se vyhnout získání reakce na střelbu tím, že budete psa pečlivě hlídat v předsilvestrovské době (určitě jej nenechte samotného v kotci na Silvestra, protože nemůžete vědět, co mu tam nějaký dobrák hodí) a jistou obezřetnost doporučuji také při silných bouřkách (úder blesku ve velké blízkosti a ještě třeba ulomená větev stromu, která spadne na střechu kotce jsou, myslím, dost silným zážitkem i pro značně otrlé povahy. Naopak, pokud vy sami se bouřky bojíte, vyhýbejte se v té chvíli svému psu, protože svůj strach na něj velmi pravděpodobně přenesete.). Pokud se ale náhodou stane a váš pes negativní reakci na střelbu získá, je třeba začít od začátku slabými nárazovými zvuky z velké vzdálenosti, které se postupně budou přibližovat a nabývat na intenzitě. Není na škodu, když tyto zvuky budou předcházet něčemu, co má váš pes velmi rád (např. krmení). Jako při každé nápravě je nutno postupovat ale především pomalu a velmi trpělivě.

Prošli jsme si bonitaci a možnou přípravu na ni, teď už je vše jen na vás, abyste se se svými miláčky odhodlali této akce zúčastnit. Mějte hlavně na paměti, že NIKDO NENÍ DOKONALÝ.

Mapa měření

Schematické znázornění některých míst na těle psa, kde se odebírají míry:
1 - kohoutková výška
2 - šikmá délka trupu
3 - hloubka, šířka a obvod hrudníku
4 - délka přední nohy k lokti
5 - délka nadprstí
6 - délka stehna
7 - délka holeně
8 - délka nártu

TOPlist