První postřehy ze soužití se dvěma ČSV aneb "Jak to zatím zvládáme"

Začátkem ledna se náš Nosálovský zvěřinec rozrostl o nového člena, psa Cerberuse Arqevu. Co nás k tomu vedlo a proč jsme se rozhodli zrovna pro psa se dočtete v příspěvcích níže. Kerbík (jak Cerberusovi doma říkáme) už s námi nějaký ten pátek žije a tak je na čase podělit se o malé srovnání.

Kerbíkův původ
Kerbík se narodil 16.11.2011, je tak o téměř přesně 3roky mladší než Sofa. Hlavním rozdílem je pochopitelně pohlaví. Je to pes - samec, se kterým zatím nemám zkušenost, předpokládám, že to nejzajímavější a nejnáročnější období nás teprve čeká. V porovnání s rodiči Sofy, jsou Kerbíkovi rodiče vedeni výrazně více pracovně nebo výstavně (matka má složeno několik zkoušek poslušnosti i stop, otec je výstavně velmi úspěšný), celkově jsou "více vidět". Kerbík samotný se od začátku jevil jako štěně přátelské, byl největším pejskem z vrhu, takový medvěd. Podle chovatelky se rád pomazlí, když se chcete mazlit, ale rád si schrupne někde bokem od sourozenců a také rád využije možnosti dvojitého oběda. Celkově byl spíše klidnější, rozvážnější.

Kerbík a Sofa
Po příjezdu do nového domova přišlo seznámení s "tetou Sofou", ze kterého jsem měla poměrně obavu. Sofa není zrovna milovnice štěňat, navíc je značně žárlivá a někdy překvapivě majetnická (což však např. na čundru není rozhodně na škodu). Po prvním dni, kdy Sofa dávala Kerbovi jasně najevo, kdo je tady doma (ale nikdy neublížila), následovalo další den již spíše usměrňování a "pohlavkování". To se zamlouvalo mě, jelikož při okřiknutí Kerba za nežádoucí činnost nastoupila Sofa a jala se Kerba usměrňovat také..Od třetího dne jakoby Sofa rezignovala. Patrně si uvědomila, že to štěně, skutečně zůstane u nás, bude členem rodiny a ona s ním bude muset žít. Stala se tak velmi trpělivým fackovacím panákem, vlkem na roztrhání. Když se Kerb nudí, zpravidla skončí právě u Sofy, které se zakusuje do hřbetu, ocasu, do pat, do škraní, zahryzne se jí do krku a "cupuje" a Sofa vše obětavě snáší. Když už je toho na ni příliš, ožene se, zavrčí, snaží se prchnout, v nejhorším Kerba usměrnit. Někdy to zabere, někdy ne. Občas musím dokonce Sofu "zachraňovat" před příliš rozdováděným Kerbem. Oč je doma ve výhodě Kerb, o to je venku ve výhodě Sofa..na Kerba různě nabíhá, občas ho "převálcuje" a loví jako zajíce, ale opět v mezích bezpečnosti. Jak Kerb roste, stává se rovnocennějším parťákem na různé nepravosti a blbnutí, čehož si Sofa začíná užívat a pro Kerba je Sofa tím největším vzorem.

 

Kerbík v cizím prostředí
Celkově se mi Kerbík jeví v porovnání se Sofou výrazně klidnější, rozvážnější. Zpočátku se poměrně hodně bál aut a jiných divně hlučících věcí, ale postupně si zvyká. Vůči cizím nebo jemu méně známým lidem je také více zdrženlivý, ale pokud je prostor a není toho na něj moc (centrum Prahy, projíždějící tramvaj a cizí člověk, který si jej chce pohladit), nechá se vcelku rychle přemluvit (dotyčný následně rychle zachraňuje své rukávy před vlčím okusem). S cizími psi se přátelí zpravidla rád, i když někdy opatrněji. Celkově není v cizím prostředí na vše tak "hurá" jako Sofa. Ovšem v případě Sofy jsem měla výrazně více příležitostí k socializaci. Ačkoliv jsou v případě Kerba možnosti omezenější, zvyký si na nové prostředí rychle. Zcela nové prostory řeší zpravidla spánkem, ale při opakované návštěvě s ním brzy šijí všichni čerti:-)

Poslušnost
Kerbík je velmi vnímavý, pokud jsem s ním sama, rychle a ochotně reaguje, za odměnu udělá první poslední. Rychle se učí - s odměnou již vcelku spolehlivě zvládá "sedni", lehni", "k noze" a "ke mně", trénujeme také povel "vstaň". Vcelku spolehlivě reaguje na zákazový povel "Fuj!" a "dolů". Sám je spíše klidnější, ovladatelnější, zkrátka je hodný! :-)
V přítomnosti Sofy už je to jiná. Z Kerba se stává čtyřnohé torpédo, s pravidelným vrcholem největší aktivity ráno a večer. Se Sofou je výrazně živější, neposlušnější..rozjívený. Vymýšlí více lumpáren a kulišáren. S oblibou krade nejrůznější věci, a to poživatelné i nepoživatelné, ale hlavně když na něj zavoláte "Fuj!", aby povel nerespektoval a mohl se dát na útěk. Honička kolem stolu o vaše spodní prádlo je přeci ta nejlepší hra! S výcvikem je to taktéž náročnější..cvičíte s Kerbem, a najednou zjistíte, že Sofa plní povely také..naopak Kerb z obavy, že na něj nezbyde odměna se méně soustředí a více zmatkuje a skáče. Ale tento stav se ještě dá vcelku dobře ukočírovat, ideálně střídáním povelů pro jednoho a pro druhého. To prospívá zj. Sofě,která ještě není zvyklá, že ne každý povel je pro ni. Cvičení, resp. celkové ovládání venku je nejtěžší. Sofa totiž došla k názoru, že když je doma Kerb, ona poslouchat nemusí..a pro Kerba je Sofa vzorem. Pokud tedy někam mizí Sofa, Kerb zpravidla mizí s ní a je náročnější jej přesvědčit, aby přišel k vám. Případně se ostýchá přiběhnout na povel, jelikož jej bedlivě sleduje Sofa, čekající na příležitost Kerba svalit na zem.V každém případě, od doby co je doma Kerbík, už si Sofa neztěžuje, že se nudí.

 

Cizí psi
V případě cizích psů se Kerb rád seznamuje, ale potřebuje trochu více času v porovnání se Sofou. V případě, že je druhý pes více hrrr, tak se stahuje. Když je druhý pes v pohodě, brzy se Kerbík "otrká" a provokuje ke hře.

Kerb a ostatní zvířena
S ostatními zvířaty má Kerb jasno: Slepice a kočičky jsou tu od toho, aby se honily a lovily. Jednu slepici Kerbík ulovil 2x...zcela suveréně, jistě a v klidu. Slepice se také zcela bez problémů nechala lapit a odvléci do křoví. Nutno však dodat, že se jednalo o hybridku, ne zcela v kondici (o týden tutéž slepici táhl Kerb do křoví opět, ale již mrtvou). Při prvním seznamování s kočkou, kdy se o Kerba kočka otírala a lísala, Kerb usoudil, že malé pošťouchnutí kočičce neublíží..a už ji bral za krk. Následovalo velmi důrazné "Nesmíš", což Kerba překvapilo a kočku vyplašilo..na návštěvě pak od pověstného "Černého kocoura" dostal za své drzé chování Kerb asi 3x "za ucho"..tak uvidíme, jak se bude dále ke kočkám chovat. Co se slepic týče, máme na čem pracovat! Z ovcí a kozy má Kerb zatím spíše respekt, který maskuje bouřlivým štěkáním, na což ovce reagují odhodlaným dupáním..vcelku komický pohled. Seznámení již proběhlo také s potkanem. Jednou ráno, když se Kerb nudil a vymýšlel, co vyvést, si Kerb uvědomil, že ve světnici s námi žije ještě jedno zvíře. Začal se živě zajímat o toho malého tvora v kleci..začalo to krádežemi slámy z rohu skrz mříže a končilo vykviknutím Kerba, který dostal od potkana "za ucho", za strkání rypáku do míst, kde neměl co dělat:-).

Kerbík nám pomalu ale jistě ušatí, nohatí a ocasatí. Tak jsem zvědavá, na jeho brzkou podobu.

..............................................................................................................................................
 

Také uvažujete nad druhým československým vlčákem?!

Při prvním pomyšlení na druhého psa, zvláště pak čsv, asi každého velmi rychle v hlavě vyplynou otazníky typu: "Jedno čsv jsme již vychovali, výchova druhého bude o to snazší",..."Ale každý pes je osobnost, jiná povaha..", "Budeme mít opět stejné pohlaví, nebo opačné a jeké budou rozdíly v držení a ve výchově?"
Nad těmito a mnohými dalšími otazníky jsem se také zamýšlela, některé jsem konzultovala se zkušenějšími chovateli. Na základě tohoto rozmýšlení, zvažování nejrůznějších pro a proti a v neposlední řadě díky upřímným radám některých chovatelů, jsem se nakonec rozhodla pro druhé čsv a to právě v tuto dobu, ač není zrovna nejvhodnější a pro opačné pohlaví, ač jsem od začátku uvažovala o feně.
Faktorů, které mne k tomu vedly, je více.
Již při pořizování svého prvního psa, jste si určitě kladli otázku, zda psa nebo fenu. Obě pohlaví mají svá specifika, výhody a nevýhody a ve výsledku je na každém, jestli mu lépe sedne spíše pes nebo naopak fena. V okamžiku, kdy už však jedno pohlaví doma máte a uvažujete o parťákovi k tomu svému stávajícímu čtyřnožci, chtě nechtě musíte zvážit více věcí.
Mít dvě stejná pohlaví..? Mít dvě feny je patrně snazší, než mít 2psy, kteří bývají obecně dominantnější. Přesto i mezi fenami, ač jedna bude starší a druhá mladší, může docházet k nesvárům apod. Zkrátka, ženské jsou někdy horší jak chlapi.Velmi záleží na povaze stávajícího psa..V případě, že si jako druhého psa zvolíte opačné pohlaví, chtě nechtě, budete řešit bezpečné rozdělení psů během hárání feny (samozřejmě pouze v případě, že není kastrována), a  také fakt, že na vycházce je pravděpodobnější vznik konfliktů mezi vašimi a cizími psy, jelikož když potkáte fenu, budou se na sebe čertit feny, když potkáte psa, budou se na sebe čertit psi.  Dále jsou zde otázky spíše chovatelské: Máte chovnou fenu, pořídíte k ní druhou..patrně se budete snažit ji uchovnit také. Jste připraveni na zodpovědnost a finanční náklady spojené s odchovem štěňat? Samozřejmě, můžete namítnout, že chovat nemusíte. Ale upřímně, čsv není dosud až tak rozšířené a tak je škoda nevyužít v chovu každou kvalitní fenu. Jste připraveni na 2hárající feny? A necháte si fenku ze svého vlastního vrhu - tj. budete velmi dobře znát matku a částečně otce, ale budete mít doma druhou stejnou "krev", nebo vezmete fenku z jiné ch.s., krevně nepříbuznou? Pakliže se rozhodnete pro opačné pohlaví: Jste připraveni zajistit v době hárání zvířata tak, aby se k sobě nedostala a nedošlo k nechtěnému nakrytí? Výhody a nevýhody štěněte z vlastního vrhu jsou naznačeny výše..v případě, že si ponecháte pejska ze svého vrhu ke své feně, měl by být ještě více kladen důraz na to, aby se v době hárání pes nedostal k feně. Tedy syn, ke své matce. V případě nepříbuznosti, lze i nechtěné krytí výjimečně akceptovat, ale v případě nakrytí matky synem už je to opravdu průšvih, který mimo jiné může vaše fenka odnést na svém zdraví.
V okamžiku, kdy víte, jakého pohlaví by měl být váš druhý parťák, je dobré zamyslet se nad dalšími otázkami, které..mohlo by se zdát, je již zbytečné si pokládat, když už jste jedno čsv vychovali:
Tím mám na mysli otázky typu: "Budu mít dostatek času na OBA PSY?", "Jak a co vše budu muset přizpůsobit v běžném dni?", "Kde druhý pes bude pobývat, když budu v práci?" ..apod. Na první pohled, zbytečné otázky..ty už jste si přeci zodpověděli před pořízením prvního čsv. Ale zdání klame! :-).
Mohli byste nabýt dojmu, že 2 psi se mezi sebou zabaví, nebudete se jim muset tolik věnovat. Ovšem, opak je pravdou. Minimálně ze začátku. Ano, bude te mít určitě jistou výhodu..už víte, "do čeho jdete - co je čsv zač". Ale rychle také zjistíte, že uhlídat 2čsv je výrazně náročnější, než uhlídat jedno. Zvláště, když to menší ještě povely nezná a to větší usoudí, že poslouchat už nemusí. Pro malé štěně je dospělák velkým vzorem a tak se ve všech směrech opičí..bohužel, rychle se naučí od staršího psa veškerým nepravostem. Naštěstí ale také těm dobrým věcem. Přesto je více než vhodné, brát často jen samotné štěně, cvičit jen samotné štěně atd., aby se příliš na dospělého psa nefixovalo, ale středobodem vesmíru jste pro něj byli vy! Tím pádem, potřebujete vlastně dvojnásobek času..jelikož je třeba se aspoň částečně věnovat každému psu zvlášť. Postupně budete zjišťovat, že to vaše druhé štěně, je více či méně jiné, než váš starší pes..a že v mnoha věcech se na něj musí jinak. Výchova a výcvik druhého psa, je tak náročnější a snazší zároveň.
Dobré je také uvědomit si, že některé činnosti jsou se dvěma a více psy náročnější, případně zcela nemožné. S jedním psem vás např. zpravidla do dálkového autobusu vezmou (byť často s mnoha řečmi). Ovšem se dvěma psy, byť jsou oba ve vašem vlastnictví, už můžete mít reálný problém-řidič vás může zcela odmítnout přepravit. Podobně návštěvy kamarádů, kteří mají také psy, mohou být poněkud složitější v případě, že budete mít obě pohlaví a kamarád bude mít také psa-jedno jakého pohlaví. ČSV mají silný smečkový pud. Může se tak například přihodit, že při setkání vašich 2psů (psa a feny), bude fena vrčet na psa. Bude prostě cizí, a ona se "svým" psem, už tvoří smečku.
Co se týče načasování, nemyslím že je vhodné pořídit si hned 2čsv naráz-jako štěňata. Lépe je vychovat nejlépe jedno. Pořádně se s plemenem a zj. vlastním psem poznat a až váš pes dospěje (psychicky) a bude tak nějak klidnější, je možné uvažovat o druhém čsv.
Tolik rozbor mých vlastních myšlenkových pochodů při přemýšlení, "Zda, proč a kdy druhé čsv".

............................................................................................................................................

Jak Nosálov ke Cerberusovi přišel

Už delší čas mne často přepadla myšlenka na druhé čsv. Poté, co přítel v jednom okamžiku utrousil něco v tom smyslu, "že počítá s tím, že budu mít druhého psa", čímž mne dost překvapil, má idylická představa dvou vlků na dvoře velmi zesílila. Tak jsem pomalu ale jistě ve volných chvílích často vzpomněla na případné druhé vlčisko a přemýšlela, kdy, od koho a jaké pohlaví by druhé zvíře mělo být..a co na to bude "říkat" Sofa. Neboť naše Sofa, to je dáma..ta se jen tak s někým nebaví, štěňátka moc v lásce nemá, natož stejné pohlaví..a co teprve, kdyby se o nás musela s někým dalším dělit.
První úvaha se ubírala směrem ke štěněti po Rakše, oficiálním jménem Xí od Úhoště. Feně, která mi naprosto učarovala svou povahou, za kterou exteriér rozhodně nezaostává. Nicméně, povaha je pro mne na prvním místě..neboť k čemu je Vám pes, byť ukázkový, když jej nemůžete vypustit ani za vrata. Majitelé Rakši plánují potomstvo cca za 2roky, což se zdálo být jako optimální.
Vzhledem k věku Sofy (3roky na podzim 2011) a jejímu úspěšnému uchovnění, jsem se také rozhodla pro náš první vrh A Yzengrin. V předešlém roce Sofa hárala na podzim a tak jsem doufala, že letos tomu nebude jinak. Po více jak 3/4roce se nám s hlavní poradkyní chovu podařilo najít vhodného ženicha (kterého jsem měla možnost vidět i "naživo" a ověřit si tak jeho kvality). Vzhledem k určité výjimečnosti tohoto spojení, jsem začínala být na vážkách, zda si neponechat vlastní štěně - po Sofě. Vlastní štěně by Sofa vzala jistě lépe než zcela cizí..navíc pokud by šlo o stejné pohlaví. Leč, Sofa je jiného názoru. Na dětičky je ještě čas a tak se rozhodla na podzim nehárat a nehárá dosud. Patrně by děti raději na jaře. Mezi tím jsem s některými zkušenými chovateli probrala podrobněji výhody a nevýhody zcela cizího štěněte, vlastního štěněte, stejného pohlaví a opačného pohlaví. Tak jsem se dopracovala k tomu, že opačné pohlaví je jistota harmonického soužití, které bude "cizí krví" jedině podpořeno.
Tou dobou již probíhala silná "reklamní masáž" na štěniska ch.s. Arqeva - známé chovatelky, jejíž fenu sic krátce, ale znám a psa, který je mezinárodně znám. Proběhlo pár rychlých konzultací na všechny strany, 3dny přemýšlení, zda to zvládneme nebo ne, co vše by příchod druhého psa znamenal v příštích týdnech a měsících...následovala první "nezávazná" návštěva..ještě v autě s téměř 100%odhodláním, že nyní štěně ne! A s návratem s hlavou plnou otazníků..které z těch dvou štěňat tedy vzít, co vše bude nutno rychle zařídit...co když Sofa štěníka přeci jen nepřijme...
A tak se stalo, že jsme si 3.ledna 2012 přivezli domů svého druhého "vlka", Cerberuse Arqevu.                                      
Sofa, ač se zejména první den tvářila velice důležitě a neustále "Kerbíka" komandovala a usměrňovala, si brzy uvědomila, že to malé štěně patří do smečky, ať se jí to líbí nebo ne. Dnes je to vcelku nerozlučná vyrovnaná dvojka. Tak snad to tak bude i v dalších letech!

................................................................................................................................................................................
 

Náš první dogtrek 1. - 3.7.2011

Již dlouho jsem uvažovala o účasti na některém z dogtrekkingů, zkráceně DT. Ale ani jednou to tak nějak nevyšlo. Buď z důvodu přílišné vzdálenosti, nebo z důvodů finančních, časových apod..také jsem hned napoprvé nechtěla jet zcela sama. Krátce poté, co jsem se na jistém serveru a jiných pravidelně sledovaných webech dozvěděla o ztracené fence čsv Ajše Srdcerváč, jsem také zabrousila na web nešťastného chovatele této fenky. Mimo mnoho zajímavých a hlavně vtipně napsaných informací jsem se dočetla o plánovaném dogtreku "Bloody walk over Krkonoše aneb Přebor národních plemen v dogtrekkingu". Jelikož tento dogtrek byl trak trochu jiný, než ty běžné (už jen proto, že jeho účelem byla propagace národních plemen, výtěžek měl být použit na rekonstrukci místního kostela, dostavbu dětského hřiště či podporu záchranné stanice pro handicapované živočichy při KRNAPu..), bylo mé rozhodnutí bez většího váhání jasné. Tohoto dogtreku se zkrátka zúčastnit musíme!

Zbývalo zlanařit někoho, kdo by jel s námi. Podařilo se. Vyráželi jsme s Helčou, Kibou a Sofou směr Krkonoše - Prosečné, plni očekávání a obav, zda "ten MID vůbec dáme". K večeru jsme dorazili na místo a byli přijati velmi přátelskou a pohostinnou rodinou pana Kohouta. Večer jsme v základně, za kterou sloužila roubenka rodiny Kohoutových, probrali všechny nejasnosti a upřesnili si celou trasu. Plné očekávání jsme šli spát, jelikož ze strachu, že plánovaný okruh nestihneme do večera, jsem si dali budíček snad na 5hodinu (Helča totiž netušila, že její s nadsázkou položenou otázku, zda chci vstávat v 5h ráno, vezmu vážně). 

Ráno jsme skutečně vyrazili dle plánu. Tak nějak v klidu a pohodě jsme šli po bezvadně přichystané trase, na které nebylo možné zabloudit. Obdivovali jsme krásy místní krajiny, zastavovali se a fotili a ve mně stoupala naděje, že snad budeme i první..když jsme první vstávali. Kolem 10h nás však naprosto nečekaně doslova předběhl "běžec" s maďarským ohařem..navíc nás předběhl do kopce..S helčou jsme nevěřícně kroutili hlavami, řekli si, že první tedy nebudeme, ale co...Asi po dalších 10ti minutách nás dohnalo  "zpřežení samojedů" neboli "Žufrik team", a to už nám bylo jasné, že profíci jsou profíci a asi tedy budeme poslední.  Ale co, hlavně abychom si to řádně užili. A tak jsme cestou zastavovali, fotili...dokud počasí přálo. Kolem poledne se však zatáhlo a začlo pršet. Naštěstí nefoukal příliš vítr a déšť byl sice vytrvalý, ale nijak intenzivní. 

Na "oběd" jsme se zastavili na Tetřevích boudách na palačinky..o čemž jsme se zmínili na kontrolním bodě a už nám byla přišita přezdívka "Holky palačinky" :-). Zbytek cesty pršelo i nepršelo, závěr byl poněkud zdlouhavý, neboť trasa vedla přes obec "přední, dolní, zadní...", neboli neuvěřitelně dlouhou obec. Ale vše jsme zvládli a dokonce ještě za světla dorazili zpět na základnu. 

Nakonec jsme tedy byly v rámci délky trasy poslední, ale ve své kategorii jsme byli první:-) Ale hlavně! Zkusili jsme si, na co máme (a to jsem já blázen chtěla jít původně Long), co na to naši psové..co pro příště vylepšit a v neposlední řadě jsme se seznámili s mnoha podobně smýšlejícími lidmi, a podpořili jsme dobrou věc. Druhý den jsme se ještě stihli podívat na výstavu fotografií Člověka v tísni v kostele v Prosečném, na jehož opravu měla jít část výtěžku z DT, dozvěděli jsme se lecos ze zákulisí celé akce a odjížděli jsme s unavenými! vlčouny, což se nám často nestává.

Doufám, že příští rok se bude konat 2.ročník této akce, abychom se jí mohli opět účastnit. Uvidíme, kolik nás příští rok bude :-)  

Fotky najdete zde

.............................................................................................................................................

   S tím, zda už je z ní velká ženská se mi bohužel nesvěřila..ať jsem byla sebepozornější, páni Psi mne také neupozornili...tak se nechávám překvapit. Sofa se v lecčem zklidnila, sice stále kňourá a je nehorázný závislák, ale hlasové a zejména další projevy již nedosahují takové intenzity. K tomu mimo jiné přispěli i časté výlety v podobě víkendových čundrů apod.
   Změnili jsme cvičák...podrobnosti viz sekce "Výchova, výcvik".
Na bonitaci se chystáme až příští jaro do Roudnice, myslím, že vyjma RTG DKK není příliš kam spěchat, za rok se může ještě lecos změnit, zj. co se povahy a exteriéru týče a to je přesně to, oč na bonitaci jde. Do Roudnice jsme na letošní svod a bonitaci přesto zavítaly...přeci jen, tolik čsv pohromadě se jen tak nevidí, navíc je to skvělá příležitost potkat se i s přáteli ze vzdálenějších koutů republiky a v neposlední řadě zopakovat si průběh celé akce taktéž není na škodu:-) ;-)
..............................................................................................................................................