Založit webové stránky nebo eShop

Občasník

První postřehy ze soužití se dvěma ČSV aneb "Jak to zatím zvládáme"

Začátkem ledna se náš Nosálovský zvěřinec rozrostl o nového člena, psa Cerberuse Arqevu. Co nás k tomu vedlo a proč jsme se rozhodli zrovna pro psa se dočtete v příspěvcích níže. Kerbík (jak Cerberusovi doma říkáme) už s námi nějaký ten pátek žije a tak je na čase podělit se o malé srovnání.

Kerbíkův původ
Kerbík se narodil 16.11.2011, je tak o téměř přesně 3roky mladší než Sofa. Hlavním rozdílem je pochopitelně pohlaví. Je to pes - samec, se kterým zatím nemám zkušenost, předpokládám, že to nejzajímavější a nejnáročnější období nás teprve čeká. V porovnání s rodiči Sofy, jsou Kerbíkovi rodiče vedeni výrazně více pracovně nebo výstavně (matka má složeno několik zkoušek poslušnosti i stop, otec je výstavně velmi úspěšný)
, celkově jsou "více vidět". Kerbík samotný se od začátku jevil jako štěně přátelské, byl největším pejskem z vrhu, takový medvěd. Podle chovatelky se rád pomazlí, když se chcete mazlit, ale rád si schrupne někde bokem od sourozenců a také rád využije možnosti dvojitého oběda. Celkově byl spíše klidnější, rozvážnější.

Kerbík a Sofa
Po příjezdu do nového domova přišlo seznámení s "tetou Sofou", ze kterého jsem měla poměrně obavu. Sofa není zrovna milovnice štěňat, navíc je značně žárlivá a někdy překvapivě majetnická (což však např. na čundru není rozhodně na škodu). Po prvním dni, kdy Sofa dávala Kerbovi jasně najevo, kdo je tady doma (ale nikdy neublížila), následovalo další den již spíše usměrňování a "pohlavkování". To se zamlouvalo mě, jelikož při okřiknutí Kerba za nežádoucí činnost nastoupila Sofa a jala se Kerba usměrňovat také..Od třetího dne jakoby Sofa rezignovala. Patrně si uvědomila, že to štěně, skutečně zůstane u nás, bude členem rodiny a ona s ním bude muset žít. Stala se tak velmi trpělivým fackovacím panákem, vlkem na roztrhání. Když se Kerb nudí, zpravidla skončí právě u Sofy, které se zakusuje do hřbetu, ocasu, do pat, do škraní, zahryzne se jí do krku a "cupuje" a Sofa vše obětavě snáší. Když už je toho na ni příliš, ožene se, zavrčí, snaží se prchnout, v nejhorším Kerba usměrnit. Někdy to zabere, někdy ne. Občas musím dokonce Sofu "zachraňovat" před příliš rozdováděným Kerbem. Oč je doma ve výhodě Kerb, o to je venku ve výhodě Sofa..na Kerba různě nabíhá, občas ho "převálcuje" a loví jako zajíce, ale opět v mezích bezpečnosti. Jak Kerb roste, stává se rovnocennějším parťákem na různé nepravosti a blbnutí, čehož si Sofa začíná užívat a pro Kerba je Sofa tím největším vzorem.

 

Kerbík v cizím prostředí
Celkově se mi Kerbík jeví v porovnání se Sofou výrazně klidnější, rozvážnější. Zpočátku se poměrně hodně bál aut a jiných divně hlučících věcí, ale postupně si zvyká. Vůči cizím nebo jemu méně známým lidem je také více zdrženlivý, ale pokud je prostor a není toho na něj moc (centrum Prahy, projíždějící tramvaj a cizí člověk, který si jej chce pohladit), nechá se vcelku rychle přemluvit (dotyčný následně rychle zachraňuje své rukávy před vlčím okusem). S cizími psi se přátelí zpravidla rád, i když někdy opatrněji. Celkově není v cizím prostředí na vše tak "hurá" jako Sofa. Ovšem v případě Sofy jsem měla výrazně více příležitostí k socializaci. Ačkoliv jsou v případě Kerba možnosti omezenější, zvyký si na nové prostředí rychle. Zcela nové prostory řeší zpravidla spánkem, ale při opakované návštěvě s ním brzy šijí všichni čerti:-)

Poslušnost
Kerbík je velmi vnímavý, pokud jsem s ním sama, rychle a ochotně reaguje, za odměnu udělá první poslední. Rychle se učí - s odměnou již vcelku spolehlivě zvládá "sedni", lehni", "k noze" a "ke mně", trénujeme také povel "vstaň". Vcelku spolehlivě reaguje na zákazový povel "Fuj!" a "dolů". Sám je spíše klidnější, ovladatelnější, zkrátka je hodný! :-)
V přítomnosti Sofy už je to jiná. Z Kerba se stává čtyřnohé torpédo, s pravidelným vrcholem největší aktivity ráno a večer. Se Sofou je výrazně živější, neposlušnější..rozjívený. Vymýšlí více lumpáren a kulišáren. S oblibou krade nejrůznější věci, a to poživatelné i nepoživatelné, ale hlavně když na něj zavoláte "Fuj!", aby povel nerespektoval a mohl se dát na útěk. Honička kolem stolu o vaše spodní prádlo je přeci ta nejlepší hra! S výcvikem je to taktéž náročnější..cvičíte s Kerbem, a najednou zjistíte, že Sofa plní povely také..naopak Kerb z obavy, že na něj nezbyde odměna se méně soustředí a více zmatkuje a skáče. Ale tento stav se ještě dá vcelku dobře ukočírovat, ideálně střídáním povelů pro jednoho a pro druhého. To prospívá zj. Sofě,která ještě není zvyklá, že ne každý povel je pro ni. Cvičení, resp. celkové ovládání venku je nejtěžší. Sofa totiž došla k názoru, že když je doma Kerb, ona poslouchat nemusí..a pro Kerba je Sofa vzorem. Pokud tedy někam mizí Sofa, Kerb zpravidla mizí s ní a je náročnější jej přesvědčit, aby přišel k vám. Případně se ostýchá přiběhnout na povel, jelikož jej bedlivě sleduje Sofa, čekající na příležitost Kerba svalit na zem.V každém případě, od doby co je doma Kerbík, už si Sofa neztěžuje, že se nudí.

 

Cizí psi
V případě cizích psů se Kerb rád seznamuje, ale potřebuje trochu více času v porovnání se Sofou. V případě, že je druhý pes více hrrr, tak se stahuje. Když je druhý pes v pohodě, brzy se Kerbík "otrká" a provokuje ke hře.

Kerb a ostatní zvířena
S ostatními zvířaty má Kerb jasno: Slepice a kočičky jsou tu od toho, aby se honily a lovily. Jednu slepici Kerbík ulovil 2x...zcela suveréně, jistě a v klidu. Slepice se také zcela bez problémů nechala lapit a odvléci do křoví. Nutno však dodat, že se jednalo o hybridku, ne zcela v kondici (o týden tutéž slepici táhl Kerb do křoví opět, ale již mrtvou). Při prvním seznamování s kočkou, kdy se o Kerba kočka otírala a lísala, Kerb usoudil, že malé pošťouchnutí kočičce neublíží..a už ji bral za krk. Následovalo velmi důrazné "Nesmíš", což Kerba překvapilo a kočku vyplašilo..na návštěvě pak od pověstného "Černého kocoura" dostal za své drzé chování Kerb asi 3x "za ucho"..tak uvidíme, jak se bude dále ke kočkám chovat. Co se slepic týče, máme na čem pracovat! Z ovcí a kozy má Kerb zatím spíše respekt, který maskuje bouřlivým štěkáním, na což ovce reagují odhodlaným dupáním..vcelku komický pohled. Seznámení již proběhlo také s potkanem. Jednou ráno, když se Kerb nudil a vymýšlel, co vyvést, si Kerb uvědomil, že ve světnici s námi žije ještě jedno zvíře. Začal se živě zajímat o toho malého tvora v kleci..začalo to krádežemi slámy z rohu skrz mříže a končilo vykviknutím Kerba, který dostal od potkana "za ucho", za strkání rypáku do míst, kde neměl co dělat:-).

Kerbík nám pomalu ale jistě ušatí, nohatí a ocasatí. Tak jsem zvědavá, na jeho brzkou podobu.

..............................................................................................................................................
 

Také uvažujete nad druhým československým vlčákem?!

Při prvním pomyšlení na druhého psa, zvláště pak čsv, asi každého velmi rychle v hlavě vyplynou otazníky typu: "Jedno čsv jsme již vychovali, výchova druhého bude o to snazší",..."Ale každý pes je osobnost, jiná povaha..", "Budeme mít opět stejné pohlaví, nebo opačné a jeké budou rozdíly v držení a ve výchově?"
Nad těmito a mnohými dalšími otazníky jsem se také zamýšlela, některé jsem konzultovala se zkušenějšími chovateli. Na základě tohoto rozmýšlení, zvažování nejrůznějších pro a proti a v neposlední řadě díky upřímným radám některých chovatelů, jsem se nakonec rozhodla pro druhé čsv a to právě v tuto dobu, ač není zrovna nejvhodnější a pro opačné pohlaví, ač jsem od začátku uvažovala o feně.
Faktorů, které mne k tomu vedly, je více.
Již při pořizování svého prvního psa, jste si určitě kladli otázku, zda psa nebo fenu. Obě pohlaví mají svá specifika, výhody a nevýhody a ve výsledku je na každém, jestli mu lépe sedne spíše pes nebo naopak fena. V okamžiku, kdy už však jedno pohlaví doma máte a uvažujete o parťákovi k tomu svému stávajícímu čtyřnožci, chtě nechtě musíte zvážit více věcí.
Mít dvě stejná pohlaví..? Mít dvě feny je patrně snazší, než mít 2psy, kteří bývají obecně dominantnější. Přesto i mezi fenami, ač jedna bude starší a druhá mladší, může docházet k nesvárům apod.
Zkrátka, ženské jsou někdy horší jak chlapi.Velmi záleží na povaze stávajícího psa..V případě, že si jako druhého psa zvolíte opačné pohlaví, chtě nechtě, budete řešit bezpečné rozdělení psů během hárání feny (samozřejmě pouze v případě, že není kastrována), a  také fakt, že na vycházce je pravděpodobnější vznik konfliktů mezi vašimi a cizími psy, jelikož když potkáte fenu, budou se na sebe čertit feny, když potkáte psa, budou se na sebe čertit psi.  Dále jsou zde otázky spíše chovatelské: Máte chovnou fenu, pořídíte k ní druhou..patrně se budete snažit ji uchovnit také. Jste připraveni na zodpovědnost a finanční náklady spojené s odchovem štěňat? Samozřejmě, můžete namítnout, že chovat nemusíte. Ale upřímně, čsv není dosud až tak rozšířené a tak je škoda nevyužít v chovu každou kvalitní fenu. Jste připraveni na 2hárající feny? A necháte si fenku ze svého vlastního vrhu - tj. budete velmi dobře znát matku a částečně otce, ale budete mít doma druhou stejnou "krev", nebo vezmete fenku z jiné ch.s., krevně nepříbuznou? Pakliže se rozhodnete pro opačné pohlaví: Jste připraveni zajistit v době hárání zvířata tak, aby se k sobě nedostala a nedošlo k nechtěnému nakrytí? Výhody a nevýhody štěněte z vlastního vrhu jsou naznačeny výše..v případě, že si ponecháte pejska ze svého vrhu ke své feně, měl by být ještě více kladen důraz na to, aby se v době hárání pes nedostal k feně. Tedy syn, ke své matce. V případě nepříbuznosti, lze i nechtěné krytí výjimečně akceptovat, ale v případě nakrytí matky synem už je to opravdu průšvih, který mimo jiné může vaše fenka odnést na svém zdraví.
V okamžiku, kdy víte, jakého pohlaví by měl být váš druhý parťák, je dobré zamyslet se nad dalšími otázkami, které..mohlo by se zdát, je již zbytečné si pokládat, když už jste jedno čsv vychovali:
Tím mám na mysli otázky typu: "Budu mít dostatek času na OBA PSY?", "Jak a co vše budu muset přizpůsobit v běžném dni?", "Kde druhý pes bude pobývat, když budu v práci?" ..apod. Na první pohled, zbytečné otázky..ty už jste si přeci zodpověděli před pořízením prvního čsv. Ale zdání klame! :-).
Mohli byste nabýt dojmu, že 2 psi se mezi sebou zabaví, nebudete se jim muset tolik věnovat. Ovšem, opak je pravdou. Minimálně ze začátku. Ano, bude te mít určitě jistou výhodu..už víte, "do čeho jdete - co je čsv zač". Ale rychle také zjistíte, že uhlídat 2čsv je výrazně náročnější, než uhlídat jedno. Zvláště, když to menší ještě povely nezná a to větší usoudí, že poslouchat už nemusí. Pro malé štěně je dospělák velkým vzorem a tak se ve všech směrech opičí..bohužel, rychle se naučí od staršího psa veškerým nepravostem. Naštěstí ale také těm dobrým věcem. Přesto je více než vhodné, brát často jen samotné štěně, cvičit jen samotné štěně atd., aby se příliš na dospělého psa nefixovalo, ale středobodem vesmíru jste pro něj byli vy! Tím pádem, potřebujete vlastně dvojnásobek času..jelikož je třeba se aspoň částečně věnovat každému psu zvlášť. Postupně budete zjišťovat, že to vaše druhé štěně, je více či méně jiné, než váš starší pes..a že v mnoha věcech se na něj musí jinak. Výchova a výcvik druhého psa, je tak náročnější a snazší zároveň.
Dobré je také uvědomit si, že některé činnosti jsou se dvěma a více psy náročnější, případně zcela nemožné. S jedním psem vás např. zpravidla do dálkového autobusu vezmou (byť často s mnoha řečmi). Ovšem se dvěma psy, byť jsou oba ve vašem vlastnictví, už můžete mít reálný problém-řidič vás může zcela odmítnout přepravit. Podobně návštěvy kamarádů, kteří mají také psy, mohou být poněkud složitější v případě, že budete mít obě pohlaví a kamarád bude mít také psa-jedno jakého pohlaví. ČSV mají silný smečkový pud. Může se tak například přihodit, že při setkání vašich 2psů (psa a feny), bude fena vrčet na psa. Bude prostě cizí, a ona se "svým" psem, už tvoří smečku.
Co se týče načasování, nemyslím že je vhodné pořídit si hned 2čsv naráz-jako štěňata. Lépe je vychovat nejlépe jedno. Pořádně se s plemenem a zj. vlastním psem poznat a až váš pes dospěje (psychicky) a bude tak nějak klidnější, je možné uvažovat o druhém čsv.
Tolik rozbor mých vlastních myšlenkových pochodů při přemýšlení, "Zda, proč a kdy druhé čsv".

............................................................................................................................................

Jak Nosálov ke Cerberusovi přišel

Už delší čas mne často přepadla myšlenka na druhé čsv. Poté, co přítel v jednom okamžiku utrousil něco v tom smyslu, "že počítá s tím, že budu mít druhého psa", čímž mne dost překvapil, má idylická představa dvou vlků na dvoře velmi zesílila. Tak jsem pomalu ale jistě ve volných chvílích často vzpomněla na případné druhé vlčisko a přemýšlela, kdy, od koho a jaké pohlaví by druhé zvíře mělo být..a co na to bude "říkat" Sofa. Neboť naše Sofa, to je dáma..ta se jen tak s někým nebaví, štěňátka moc v lásce nemá, natož stejné pohlaví..a co teprve, kdyby se o nás musela s někým dalším dělit.
První úvaha se ubírala směrem ke štěněti po Rakše, oficiálním jménem Xí od Úhoště. Feně, která mi naprosto učarovala svou povahou, za kterou exteriér rozhodně nezaostává. Nicméně, povaha je pro mne na prvním místě..neboť k čemu je Vám pes, byť ukázkový, když jej nemůžete vypustit ani za vrata. Majitelé Rakši plánují potomstvo cca za 2roky, což se zdálo být jako optimální.
Vzhledem k věku Sofy (3roky na podzim 2011) a jejímu úspěšnému uchovnění, jsem se také rozhodla pro náš první vrh A Yzengrin. V předešlém roce Sofa hárala na podzim a tak jsem doufala, že letos tomu nebude jinak. Po více jak 3/4roce se nám s hlavní poradkyní chovu podařilo najít vhodného ženicha (kterého jsem měla možnost vidět i "naživo" a ověřit si tak jeho kvality). Vzhledem k určité výjimečnosti tohoto spojení, jsem začínala být na vážkách, zda si neponechat vlastní štěně - po Sofě. Vlastní štěně by Sofa vzala jistě lépe než zcela cizí..navíc pokud by šlo o stejné pohlaví. Leč, Sofa je jiného názoru. Na dětičky je ještě čas a tak se rozhodla na podzim nehárat a nehárá dosud. Patrně by děti raději na jaře. Mezi tím jsem s některými zkušenými chovateli probrala podrobněji výhody a nevýhody zcela cizího štěněte, vlastního štěněte, stejného pohlaví a opačného pohlaví. Tak jsem se dopracovala k tomu, že opačné pohlaví je jistota harmonického soužití, které bude "cizí krví" jedině podpořeno.
Tou dobou již probíhala silná "reklamní masáž" na štěniska ch.s. Arqeva - známé chovatelky, jejíž fenu sic krátce, ale znám a psa, který je mezinárodně znám. Proběhlo pár rychlých konzultací na všechny strany, 3dny přemýšlení, zda to zvládneme nebo ne, co vše by příchod druhého psa znamenal v příštích týdnech a měsících...následovala první "nezávazná" návštěva..ještě v autě s téměř 100%odhodláním, že nyní štěně ne! A s návratem s hlavou plnou otazníků..které z těch dvou štěňat tedy vzít, co vše bude nutno rychle zařídit...co když Sofa štěníka přeci jen nepřijme...
A tak se stalo, že jsme si 3.ledna 2012 přivezli domů svého druhého "vlka", Cerberuse Arqevu.                                      
Sofa, ač se zejména první den tvářila velice důležitě a neustále "Kerbíka" komandovala a usměrňovala, si brzy uvědomila, že to malé štěně patří do smečky, ať se jí to líbí nebo ne. Dnes je to vcelku nerozlučná vyrovnaná dvojka. Tak snad to tak bude i v dalších letech!

................................................................................................................................................................................
 

Náš první dogtrek 1. - 3.7.2011

Již dlouho jsem uvažovala o účasti na některém z dogtrekkingů, zkráceně DT. Ale ani jednou to tak nějak nevyšlo. Buď z důvodu přílišné vzdálenosti, nebo z důvodů finančních, časových apod..také jsem hned napoprvé nechtěla jet zcela sama. Krátce poté, co jsem se na jistém serveru a jiných pravidelně sledovaných webech dozvěděla o ztracené fence čsv Ajše Srdcerváč, jsem také zabrousila na web nešťastného chovatele této fenky. Mimo mnoho zajímavých a hlavně vtipně napsaných informací jsem se dočetla o plánovaném dogtreku "Bloody walk over Krkonoše aneb Přebor národních plemen v dogtrekkingu". Jelikož tento dogtrek byl trak trochu jiný, než ty běžné (už jen proto, že jeho účelem byla propagace národních plemen, výtěžek měl být použit na rekonstrukci místního kostela, dostavbu dětského hřiště či podporu záchranné stanice pro handicapované živočichy při KRNAPu..), bylo mé rozhodnutí bez většího váhání jasné. Tohoto dogtreku se zkrátka zúčastnit musíme!

Zbývalo zlanařit někoho, kdo by jel s námi. Podařilo se. Vyráželi jsme s Helčou, Kibou a Sofou směr Krkonoše - Prosečné, plni očekávání a obav, zda "ten MID vůbec dáme". K večeru jsme dorazili na místo a byli přijati velmi přátelskou a pohostinnou rodinou pana Kohouta. Večer jsme v základně, za kterou sloužila roubenka rodiny Kohoutových, probrali všechny nejasnosti a upřesnili si celou trasu. Plné očekávání jsme šli spát, jelikož ze strachu, že plánovaný okruh nestihneme do večera, jsem si dali budíček snad na 5hodinu (Helča totiž netušila, že její s nadsázkou položenou otázku, zda chci vstávat v 5h ráno, vezmu vážně). 

Ráno jsme skutečně vyrazili dle plánu. Tak nějak v klidu a pohodě jsme šli po bezvadně přichystané trase, na které nebylo možné zabloudit. Obdivovali jsme krásy místní krajiny, zastavovali se a fotili a ve mně stoupala naděje, že snad budeme i první..když jsme první vstávali. Kolem 10h nás však naprosto nečekaně doslova předběhl "běžec" s maďarským ohařem..navíc nás předběhl do kopce..S helčou jsme nevěřícně kroutili hlavami, řekli si, že první tedy nebudeme, ale co...Asi po dalších 10ti minutách nás dohnalo  "zpřežení samojedů" neboli "Žufrik team", a to už nám bylo jasné, že profíci jsou profíci a asi tedy budeme poslední.  Ale co, hlavně abychom si to řádně užili. A tak jsme cestou zastavovali, fotili...dokud počasí přálo. Kolem poledne se však zatáhlo a začlo pršet. Naštěstí nefoukal příliš vítr a déšť byl sice vytrvalý, ale nijak intenzivní. 

Na "oběd" jsme se zastavili na Tetřevích boudách na palačinky..o čemž jsme se zmínili na kontrolním bodě a už nám byla přišita přezdívka "Holky palačinky" :-). Zbytek cesty pršelo i nepršelo, závěr byl poněkud zdlouhavý, neboť trasa vedla přes obec "přední, dolní, zadní...", neboli neuvěřitelně dlouhou obec. Ale vše jsme zvládli a dokonce ještě za světla dorazili zpět na základnu. 

Nakonec jsme tedy byly v rámci délky trasy poslední, ale ve své kategorii jsme byli první:-) Ale hlavně! Zkusili jsme si, na co máme (a to jsem já blázen chtěla jít původně Long), co na to naši psové..co pro příště vylepšit a v neposlední řadě jsme se seznámili s mnoha podobně smýšlejícími lidmi, a podpořili jsme dobrou věc. Druhý den jsme se ještě stihli podívat na výstavu fotografií Člověka v tísni v kostele v Prosečném, na jehož opravu měla jít část výtěžku z DT, dozvěděli jsme se lecos ze zákulisí celé akce a odjížděli jsme s unavenými! vlčouny, což se nám často nestává.

Doufám, že příští rok se bude konat 2.ročník této akce, abychom se jí mohli opět účastnit. Uvidíme, kolik nás příští rok bude :-)  

Fotky najdete zde

.............................................................................................................................................

Nejnovější novinky 18.2.2011
  Uběhlo pár měsíců a za tu dobu se událo nemálo věcí.
Sofa se konečně dočkala svého kotce, který zatím spíše krátkodobý pobyt vlčiska zvládl bez úhony.
Nikoliv však pelíšek. Aby Sofa nemusela ležet na prknech, dostala od Helči "pelíšek" v podobě starší čtvercové matrace z molitanu. Bohužel, jak jsme očekávali, stačilo Sofě asi tak 15min k jejímu načetí. Po pár reorganizacích v domě jsme se po krátkých úvaháh rozhodli dát do kotce rovnou celou postel s kovovou konstrukcí a starou dlouhou matrací. Jelikož doma nejen na této posteli Sofa bez problémů spala, doufala jsem v delší trvanlivost této matrace. A celkově jsem čekala velké nadšení z nové "nory". Sofa totiž měla možnost vylézt si nejen na pohodlnou matraci na posteli, ale také si zalézt pod postel a plnit zde funkci nepozorovaného pozorovatele. Bohužel, ani tato varianta pelíšku nevydržela. Sofa i tuto matraci rozebrala, stáhla z postele a spokojeně ležela na zemi před postelí....Inu, jak si kdo ustele..
 
  Důležitou novinkou je úspěšné založení chovatelské stanice, a to hned na první pokus. Jméno naší ch.s. je "YZENGRIN" (překvapivě..). Založení ch.s. je jednou z podmínek pro chov štěňat. Ještě je zde možnost tzv. odchovat štěňata na jinou ch.s., pokud neplánujete více vrhů. My jich však více plánujeme, pokud to bude možné a tak jsme ch.s. založili. Více nejen o chovatelské stanici, ale zejména o budoucích štěňatech a věcech souvisejících najdete na těchto stránkách: www.yzengrin.wbs.cz.

  Další velmi důležitou podmínkou - nejdůležitější, je úspěšné zbonitování psa. O bonitaci se dočtete v sekci "Amelly Sophia De Molay" - "Svod, bonitace, zkoušky..". Jedná se o jakousi "zkoušku z dospělosti". Pes je změřen, celkově exteriérově zhodnocen, stejně jako je zhodnocena jeho povaha. Pokud je vše v pořádku, stanete se majitelem plnohodnotného chovného psa.
  Rozhodli jsme se jít na bonitaci konanou v Roudnici nad Labem 16.dubna 2011. Jelikož jsou v posuzování nějaké novinky a ne ve všem jsem si u Sofy jistá a nechci nic podcenit, začínáme s trénováním. Zatím jsme absolvovali první "bonitační hodinku" na našem cvičáku ve Vincích. Musím říci, že Sofa byla celkem statečná a v mnohém mne překvapila. Tak snad jí to vydrží.

  Neméně důležitou novinkou je testování Sofy na 2 genetická onemocnění. První je Degenerativní myelopatie, neboli DM. Tento test vyšel výborně, Sofa je tzv. free/clear, což znamená, že není postižená touto nemocí a není ani přenašečem. Z tohoto výsledku mám velkou radost. Druhou testovanou nemocí je Dwarfismus - zakrslost. Na výsledky tohoto testu zatím čekáme.

  Konečně jsem se rozhoupala a rozhodla se, že začnu se Sofou jezdit na kole. První pokus, ač na silnici, se spoustou lákadel a na ne zrovna velikostí vhodném kole, dopadl velmi dobře. Sofa vcelku rychle pochopila, oč jde, vesele si ťapkala vedle kola a panička funěla na kole do kopce. Dnes přišel tahací postroj od Zero DC, včetně "gumacukového" vodítka a bederního pásu. Tak už se těším, jak vše vyzkoušíme. Sofa když chce, tak tahá moc pěkně.
 Doufám, že brzy budou i nějaké fotky :-)

..........................................................................................................................................

 

2. narozeniny
Uteklo to jako voda a Sofa 15.listopadu 2010 oslavila své druhé narozeniny.

Co je nového, jak se Sofa změnila a jaká je dnes?

 Za poslední půl rok - rok, se změnilo dost. Změnila se mi pracovní doba, koupili jsme nemovitost, změnili jsme cvičák, pořídili 40 slepic a 2kočky...zkrátka, je toho mnoho. Samozřejmě, všechny změny sebou nesou jistá pozitiva i negativa.
Z negativ musím chtě nechtě připustit větší nedostatek času na cokoli (svou tvorbu, focení, cvičák, a bohužel i Sofu). Člověk je v neustálém poklusu, někdy je toho opravdu hodně a nejraději bych se na vše vykašlala. Neustálé přejíždění z jednoho "domova" do druhého "domova" běžnou dopravou..je občas (dost často i často) o nervy.
Na druhou stranu, jsou tu i pozitiva a ta zatím, naštěstí převládají. Věci se více či méně hýbou, nemovitost se upravuje tak, aby se v ní dalo žít a to jak nám, tak i Sofě. Sofa má nové "kámoše", které občas s oblibou prožene, ale v dobrém. Užívá si velké zahrady, uplácení od souseda i typicky vesnického štěkání za plotem. Občas si k mé nelibosti udělá tajně soukromý výlet za lesními zvířátky (na konci zahrady chybí plot..). Vše víceméně zdárně, byť pomaleji než bych si přála, spěje k trvalému usídlení na vesnici, kam jak si stále více uvědomuji, mne to vždy táhlo.

Vzhledem k jistým názorovým a postupovým neshodám jsme se rozloučili se cvičákem ve Velkém Borku a našli jsme cvičák v Mladé Boleslavy, kde je přístup ke psům založen na pozitivní motivaci. K naší smůle, dostat se tam, nemáte-li auto, je vcelku potíž :-/ Přesto jsme se snažili cvičiště navštěvovat alespoň 1x/2-3týdny. Což je dost málo, nicméně s prací a vlakovými spoji se nám to častěji nedaří. Ale důležité je, že na tento cvičák, se vždy těšíme. Pokoušíme se trochu i o stopy, které Sofu hodně baví.
K naší smůle, v čas kdy pro nás bylo možné jezdit, se vzhledem k časnému stmívání již necvičí a dříve se na cvičák jednoduše nedostaneme:-( Tak musíme počkat, až bude auto, nebo až nebude co dělat na baráku.

Ačkoli na baráku trávíme maximum času=je minimum času na Sofu, zvládá to Sofušák vcelku dobře. Rozhodně lépe, než kdyby současná situace nastala během jejího prvního roku života. Samozřejmě určitá nevylítanost je stále znát, nicméně, Sofa už si vystačí sama s kostí, naháněním koček apod. zkrátka se již dokáže zabavit sama, aniž by ztropila nějakou vylomeninu. Naopak, když se například chystaly výkopy na potrubí, Sofa byla největší pracant :-). Častěji se také jen tak poflakuje, povaluje.

Zajímavé je srovnání Sofčiného chování v bytě a na baráku. V bytě je náš odchod stále více či méně problematický. Naštěstí již Sofa "nepěje" 3hodinové lítostivé árie, ale přesto po našem odchodu občas pokňourává a žaluje. Naproti tomu, pokud ji necháme na zahradě, i na 30min a odejdeme z jejího dohledu, chová se výrazně klidněji. Je vidět, že je napjatá, bedlivě sleduje, kam jdeme, jak se před odchodem oblékáme atd., ale zůstane stát/sedět/ležet za branou a čeká. Po našem návratu samozřejmě následuje bouřlivé vítání. Zatím ji naštěstí nenapadlo plot přeskočit (přesto, že při výšce plotu by to pro ni nebyl absolutně žádný problém).
Snad je klidnější, když vidí, kam jdeme, má přehled o svém okolí atd. Nutno však podotknout, že zcela samotnou jsme ji v baráku nechali pouze jednou. Skončilo to vyskleným oknem. Uvidíme, jak to půjde, až bude mít hotový kotec.

S kočkami i slepicemi se Sofa sžila velice rychle a bez větších problémů. Kočky - přišli k nám od kotěte, nejprve považovala za vetřelce a především svou konkurenci. Po pár okřiknutích, "vysvětlení,že jsou to NAŠE KOČIČKY" a že Sofa bude vždy na 1. místě, Sofě vše docvaklo. Kočky sice někdy prožene, ale vyloženě ze sportu. Lehává s nimi na posteli, umývá je a hlavně dělá ráda "policajta". Totiž když kočky dělají co nemají, a člověk na ně zavolá ostré "čičííí!", přiřítí se Sofa a hned se žene vše vyřešit a srovnat. Viditelně ji těší, když kočky dostanou za něco vynadáno a ona ne..ona je ta hodná. Plus vidím v tom, že Sofa, vědoma si konkurence, častěji sežere i to, co by jinak nechala být.
Se slepicemi se situace vyvíjela podobně. Nejprve je Sofa honila (vždyť přece tak rychle běhají). To jí bylo zatrhnuto. Tak Sofa zkusila jinou strategii: když byly slepice ještě v provizorním kurníku, každý den se večer musely zahánět zpět. Sofa se tedy začala tvářit a hlavně chovat jako ovčácký pes, pomáhala s naháněním..vždy jen tak trochu popoběhla. A tak jsme ji za tuto pomoc začli chválit. Ovšem netrvalo dlouho a já zjistila, že před námi se chová jako ovčácký pes a za našimi zády se chová jako vlk!. A tak jí bylo zatrhnuto i to "ovčáctví". Od té doby si slepic nevšímá. Pravda, vždy je vidět jak si užívá toho pocitu, když pomalu prochází mezi slepicemi, které se pak na poslední chvíli rozbíhají všemi směry.

O co se Sofa uklidnila "doma" o to více se zajímá o každého psa a to již na relativně velkou dálku. Snad je to výrazně menším kontaktem s jakýmikoliv psy. Na vesnici jsou všichni zavření na svých dvorcích a ve městě už se moc nepohybujeme a tak je velká nouze o nové psí kámoše. S dospíváním přišlo také větší sebevědomí, které se projevuje hlavně u setkání s fenami. K žádnému zásadnímu konfliktu zatím nedošlo, ale chtělo by to nějaké psí kamarádky...

Pomalu ale jistě se chystáme na štěňátka. Již je zažádáno o registraci chovatelské stanice. Doufám, že v zimě ustane většina prací na baráku a tak bude víc času i chuti do cvičení a na jaře bychom zkusili složit nějaké zkoušky. Snad ZOP a BH při troše štěstí. Také se budeme chystat na bonitaci, což už máme domluveno na cvičáku. Podle financí a času možná objedeme opět pár výstav.
............................................................................................................................................

17 měsíců
  Dnes je již Sofě něco málo přes 17měsíců. Už je to velká dáma, která se nekamarádí s každým, tak jak tomu bylo dříve (platí jak pro psy tak pro nás dounožce). Občas má tendence druhého psa vychovávat, nicméně stále ví, kde jsou její hranice a co si ke komu může dovolit.

   S tím, zda už je z ní velká ženská se mi bohužel nesvěřila..ať jsem byla sebepozornější, páni Psi mne také neupozornili...tak se nechávám překvapit. Sofa se v lecčem zklidnila, sice stále kňourá a je nehorázný závislák, ale hlasové a zejména další projevy již nedosahují takové intenzity. K tomu mimo jiné přispěli i časté výlety v podobě víkendových čundrů apod.
   Změnili jsme cvičák...podrobnosti viz sekce "Výchova, výcvik".
Na bonitaci se chystáme až příští jaro do Roudnice, myslím, že vyjma RTG DKK není příliš kam spěchat, za rok se může ještě lecos změnit, zj. co se povahy a exteriéru týče a to je přesně to, oč na bonitaci jde. Do Roudnice jsme na letošní svod a bonitaci přesto zavítaly...přeci jen, tolik čsv pohromadě se jen tak nevidí, navíc je to skvělá příležitost potkat se i s přáteli ze vzdálenějších koutů republiky a v neposlední řadě zopakovat si průběh celé akce taktéž není na škodu:-) ;-)

..............................................................................................................................................

7 měsíců
........čas utíká jako voda...

..a Sofča nám tak nějak povyrostla. A to po všech stránkách. Důvod 2měsíční absence a celkové neaktualizace stránek je jednoznačný: Zkouškové ve škole. Nicméně, nejhorší je snad za námi a velká práce před námi. Sofi totiž bezvadně zvlčela, jelikož když se jeden učí, nebo je v práci, tak se nemůže věnovat zvířeti a když už by se čas našel, tak ho raději využije k odpočinku.
   A tak už Sofi téměř neumí chodit u nohy, na povel "Ke mě!" sice přijde, ale taky projde..žádné předsednutí a vzorné čekání, co bude dál...zkrátka, co jsme se naučili, vzorně jsme zapoměli. Což o to, to by ještě šlo, i když jednoho z toho taky občas pořádně berou nervy. ALE! vlivem nudy tak nějak kosmickou rychlostí nabývá na délce seznam zničených věcí. Ale co už, jsou to jen věci...a svět se kvůli zlomené kytce a sežrané mikině nezboří. Pravda, horší je to v případě, že ony věci jsou ve vlastnictví někoho jiného než vás.
   Tak, teď trochu pozitivnější věci: Sofi nyní váží cca 26kg, stále ještě líná..je stále vyšší, vykutálenější...se všemi zvířáky je zatím zadobře. S dětmi (pravda, to jsou taky zvířáci) je to trošku horší. Resp., od té doby, co se cca 25 dětí ze školky rozhodlo, že si Sofi pohladí všichni najednou, se Sofi dětem tak nějak vyhýbá. Nicméně, neznamená to, že bychom se dětem nějak extra vyhýbaly. Jen je třeba být více na pozoru.
Od pondělí opět svištíme na cvičák za Věrkou a Dušanem, tak už se moc těšíme...a snad vše napravíme.

............................................................................................................................................

5 měsíců
  Včera jsme se Sofi oslavili jejích 5měsíců. Už je to velká holka:-) A co je nového?

  Aktuální váha je cca 22kg, což už je slušné. Pravda, bráška Akkon už váží 30, ale je to chlap;-). Sofi ještě stále mění zuby a vypadá teď docela komicky. Rostou jí nové špičáky, ale zároveň má v tlamě ještě ty staré..k tomu jí vypadla jedna stolička nahoře a jedna dole. Za poslední asi 4dny se ani jedno byť sebemenší laškování neobešlo bez krve..jak Sofi nebo "protivník" ztrácel zuby. Takže Sofča v danou chvíli vypadala vždy jako největší trhač...což bylo naposledy dnes na cvičáku. Zde jsme dnes také poprvé zkusili jak se bude Sofi tvářit na obrany a vypadá to velice dobře. Podle cvičitele bude parádně "kousat", tak se docela těším. V parku jsme zatím jen jednou zkusili stopy a Sofi se tvářila docela nadšeně, že může legálně něco sbírat ze země a ještě je za to chválená.
   Už je to nějaký pátek, co se hodně sklidnila, už to není takové čertidlo..ale pravda, min. na cvičáku začíná zkoušet při dlouhém odložení mou trpělivost, kdy si permanentně sedá a odchází apod. a přitom stačí se na ni jen podívat a hned je zase ve správné poloze. Ale člověk ji ani nestihne pochválit a už si zas dělá co chce.
V sobotu jsme se byli podívat na bonitaci v Roudnici. Více viz rubrika "Svod a bonitace". V pondělí jsme se také tak nějak účastnili a neúčastnili klubové výstavy. Více viz rubrika "Zkoušky, Výstavy".
   Minulý týden jsme potkali na Mělníku nové čévéčko. Je to Aragorn Srdcerváč alias Brego. Je to moc fajn pes, se Sofčou se parádně vyblbnou. Brego měl menší zdravotní potíže ale nyní už je vše na dobré cestě. Samozřejmě, stále se scházíme i s Kibou, Sigrid, Akeenahem a dalšími psími známými:-)
   Sofča už vcelku bez problémů doma vydrží v době mé nepřítomnosti. Je sice poznat, když je doma sama po 3společných dnech, ale už to není nic tragického. Sofi už vzala za své také Helenu s Kibou, mamku, Adriana s Eliškou, Sigrid a Akeenahem, samozřejmě užší okruh kolegů v práci a mnohé další se kterými se pak těžko loučí. Naopak, mezi cizími lidmi si začíná vybírat kdo je pro ni v pohodě a komu je třeba se vyhnout. Na pravidla jejího výběru jsem zatím nepřišla:-/.
Po dlouhém přemlouvání a několika neúspěšných pokusech, už Sofi sama chodí do vody, ba co víc, dobrovolně si chodí zaplavat. Vcelku úspěšně taky štěká na povel, nosí aport a obrany vypadají taktéž velmi nadějně. Když se to doslechla mamina, nevěřila, že je to její štěně:-)

.............................................................................................................................................

4měsíce 3týdny
  Ze Sofinky už je krásná mladá slečinka, která už se umí také náležitě chovat (když chce).

  Už se pěkně vytahuje, váží cca 20kg a všechnu miminkovskou srst již nahradila srst dospělácká. Na cvičáku nám to stále jde, i když občas by mohlo být lepší přivolání..taky už se nechce tolik štěkat. Ale o to víc Sofi "bafá"...a to naopak nejen na cvičáku a nejen na povel. Začíná už třídit kolemjdoucí na ty líbivé a nelíbivé a podle toho se pak chová.
Sofi se několikrát viděla se svými brášky, všichni jsou to frajeři...jednoznačně největší je Akkon, který je taková zmenšenina medvěda klidné povahy, Arísek stále vede svou nejsvětlejší srstí a Azrael vypadá jako dokonalá kopie Sofinky (alespoň podle fotek). S posledním bráškou - Aslanem, jsme se zatím nesetkali, ale snad se to brzy napraví.
   Sofča už má taky pěkný zástup kamarádů a taky prvního ctitele, kterým je Amore Mio Srdcerváč. Mia jsme potkali na nácviku bonitace v Roudnici, kam jsme jeli s Helčou a Kibou..abychom věděli, co nás časem čeká.
Příští týden čeká Sofi poslední očkování a tím snad skončí návštěvy veterináře.
Veškeré venčení už probíhá bez problémů venku a dokonce už Sofi párkrát vydržela sama doma i celou pracovní dobu (to když se protáhlo šetření v terénu), celkově se hodně zklidnila, už tolik neřádí, nezkouší, co vše by se dalo sežrat apod. Což ovšem neznamená, že by v ní nebyl ten ďáblík co dříve!
   Během monitoringu jeřába popelavého se Sofi úspěšně opičila ve všem, co udělala kolegova fenka Corina (Gordon setr)..a to i ve chvíli, kdy se Corinka rozhodla vylézt na strom, jež byl nakloněn nad hladinou rybníka. Sofi samozřejmě pokračovala v těsném závěsu za Corinou, a v tom si uvědomila nejen že je docela vysoko, ale také nad vodou a že neumí couvat ani otočit se. Tak jsme si vyslechli krátké volání o pomoc, kdy se Sofi držela na kmeni jak klíště s vytřeštěným výrazem, a Corina hleděla, cože to vyvádí a jako že už by se zas chtěla vrátit na zem. Nemohlo to dopadnout jinak, než že se Corina rozhodla jít přes Sofi, prostě šla a Sofi jednoduše spadla do rybníka. Nicméně, ten den se Sofi již zcela přestala bát vody a dokonce si šla jednou sama zaplavat, byť zprvu evidentně nevěděla, co s těma nohama, co jí plandaly ve vodě..a tak jí zadek se zadníma chvíli visel ve vodě.

............................................................................................................................................

3,5 měsíce
  Sofinka nám roste jako z vody! Už je pěkně nohatá a ušatá. Už nekouše jak divoký krodokýl, ale jako domácí krokodýl;-)...když jsme u toho kousání, okusování, štípání, chňapání a pošťuchování...vše související se zuby..Joo! už se nám začínají měnit zuby! V úterý jsme na cvičáku trénovali aport apod. a mimo jiné jsem byla informována, že jakmile se Sofi začnou měnit zuby, je třeba toto cvičení na čas přerušit. A to z toho důvodu, že při tréningu aportu apod. to může psa bolet a mohl by tak získat nechuť k této činnosti. No a ve středu jsem zjistila, že Sofince už rostou všechny možné zoubky:-). Tak mám náležitou radost, neboť tím končí období zapichování ostrých jehliček do čehokoli, co je v dosahu.
Na cvičáku si nás stále chválí a často se nestačí divit různým reakcím Sofinky..více rubrika "Výchova, výcvik".
   Máme nové psí kamarády, objevili jsme kouzlo pohybujících se živých tvorů (mimo psi..zj. ptáci-speciálně kosové..), pořád se bojíme koní. V pohodě zvládáme venčení venku...celkově se zklidnila...Zkrátka-je to paráda! Sofi je mooc šikovná:-)

   6.3.09 jsme navštívili maminku Becky a chovatele. Holky se spolu docela vyblbli, Sofi se kořila co mohla, ale jakmile něco ukořistila, pelášila s tím před maminou pryč. Při vycházce se Sofi tak dlouho opičila po Becky, která chodila po ledě na kraji rybníka, až se pod ní led prolomil a Sofi si prvně pěkně zapotápěla a zaplavala. Překvapivě hned vyskočila z vody ven, oklepala se a rozdováděla..evidentně to pojala jako děsnou legraci:-). Maminka se pro změnu asi 3x naodérovala poctivě prohnilými rybami..tak si taky nedobrovolně zaplavala..7.-8.3.09 jsme byli na rodinné návštěvě ve Zlíně. Sofi se prvně viděla s mou nejmladší 4letou sestrou..přes mé prvotní obavy (přeci jen obě jsou malé a "divoké") vše dopadlo velmi dobře..pravda, jednou si Sofi mou sestru "přivedla"..ale vypadá to na dobré přátelství. Sofi si také velmi rychle zvykla a dobře zhodnotila, kdo k nám patří a kdo je jen návštěva..9.3.09 jsme se po cestě domů stavili v Olomouci za kamarádkou a Sofinky vůbec prvním kamarádem-Gromíkem. Sofi už je skoro stejně vysoká! Oba se hned poznaly a podle toho to také vypadalo. Naštěstí se mohly vyblbnout ve starém bytě a stálo to za to!

   Aby toho nebylo málo, po cestě domů nastoupili v České Třebové do vlaku Baníkovci..náležitě opilí, drzí atd. Samozřejmě se "nastěhovali" i do našeho kupé..naštěstí se nikomu nic nestalo, i když jsem místy docela trnula. Sofi tuto speciální cestu zvládla víc jak skvěle!! Nestačila jsem se divit. Absolutně nereagovala na různé opilecké a jiné podobné projevy, neustálé přesouvání lidí apod. Pro svůj klid (kupé bylo nacpáno k prasknutí), jsem vzala Sofi na klín..a posléze se přesunula na čerstvě a krátkodobě uvolněné místo vedle..položila si na jednoho spícího Baníkovce hlavu a chrněla. Ani to s ní nehlo, nechala se hladit, spala...pár fotek z víkendu je v Sofinčině galerii, ale ne mnoho:-/

Dnes, 10.3.09 jsme byli opět velmi pochváleni na cvičáku..tak z toho mám radost. Sofi dnes ztratila jeden přední zoubek..v zápalu hry s kámošem Charliem.
........................................................................................................................................

 

3.měsíce
   Sofi se neuvěřitelně vytahuje, je čím dál ušatější, nohatější a ocasatější (a to nás to hlavní "vytahování" teprv čeká). Už má víc jak z 50% dospělácký kožich což prakticky znamená, že Sofi hodně ztmavla, srst je delší, pevnější a trochu hrubší. Dětský kožíšek zatím zůstává nejvíc na hlavě. Nošení do schodů už je také poněkud náročnější..při 12Kg.

  16.2. jsme byli prvně na cvičáku. Moc se nám tam líbilo, i když Sofi byla zpočátku ze všeho toho dění tam trošku paf. Ale pak bylo vše v pořádku a pro změnu byla ze všeho paf panička:-). Více viz rubrika "Výchova, výcvik".
   Proběhly také menší změny v chování, s novou srstí už se Sofi umí pěkně "nadikobrazit" a pak vypadá skutečně "hrůzostrašně":-). Ale dost často se takto dikobrazí spíše z určité rezervovanosti a nejistoty, zejména vůči psům. Na lidi oproti tomu občas bafá-zvlášť na siluety ve tmě ale zde to vypadá spíše na určitou ostražitost.
   Víc než často se setkáváme s dalšími ČSV nebo jinými psy. Při návštěvě statku Bohnické léčebny jsem zjistila, že Sofi má velký respekt až strach snad ze všech zvířat zde, takže se snažíme natrénovat aspoň koně.
Už jsme na tom lépe s kousáním a celkově nezřízeným řáděním. Ne, že bychom se ho zbavili, to bych ani nechtěla..ale Sofi už kouše umírněněji, častěji pochopí, že je konec hry nebo že se zkrátka nenechám na procházce jen tak okusovat. Bez problémů se umí sama zabavit (když ovšem chce, že). A mistrně dokáže vybrat syrové maso zamíchané do granulí! Čůrání i bobkování už zvládáme delší dobu vcelku bez problémů venku..

.................................................................................................................................................................................

Shrnutí k 9. týdnu
...aneb největší změny...
  Dnes už je Sofi snad 3x větší než onoho 23.12.2008, poslední vážení ukázalo 8kg (cca 1týden zpět), "miminkovský kožich" jakoby prořídl nebo se vytáhl a už jsou vidět delší dospělácké chlupy, nejčastěji černé barvy.
  Máme za sebou druhé očkování + tetanus. Návštěva veteriny není žádný problém, spíše naopak-po ošetření si Sofi beze všeho lehne u veterináře ke stolu a spí. Při hraní už Sofi lépe odhaduje svůj stisk, takže člověk nevypadá jak po průchodu sekačkou..(to ovšem neplatí o nových objetech), sama se zabaví, pokud si ji nevšímám a v práci si v klidu a bez řečí (!) lehne pod stůl a chrní.
   Když jsme obě ve správně naladěné, tak nám jde i různé cvičení: lehni, sedni, ke mně, k noze a štěkej. Myslím, že je to docela úspěch, na to, že já jsem psovod začátečník a Sofi je pěkné šídlo. Občas si musíme ujasnit, kdo je tady ta Alfa a kdo ten poslední..teď jsme to docela napravili, tak snad to vydrží.

TOPlist