Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web

ČSV dnes

Postřehy, zajímavosti a zážitky s Československým vlčákem dneška.

Níže najdete články, které byly na titulních stránkách zpravodaje KCHČSV. Autorkou je Michaela van Erne, která s manželem chová 2krásné ČSV Shargoo a Woodoo a má ch.s. Waawanyanka (odkaz níže). Míšu můžete slyšet na Frekvenci 1.
Tímto Míše děkuji za možnost zveřejnění jejích článků na tomto webu.

Michaela van Erne - Rok 2008/03

Stává se, že se smečky množí plánovaně a stává se, že se smečky množí naprosto nepředvídatelně a neorganizovaně. To je náš případ a k rozmnožení jsme přišli jako slepý k houslím. Všechno to začalo háráním jedné svobodomyslné vesnické fenky. Ta na svých pravidelných toulkách z domu nejen že přiměla několik stejně vybarvených psů k nespoutaným orgiím a tím i nežádoucí březosti s několika potenciálními otci, ale i pár fen k žárlivosti. Mezi nimi i naši. Vyvolala vlnu hárání, která se ozvala na všech frontách a zasáhla i klidné vody našeho domu. Za své vzala pravidla roční periodiky, ta tam byla vypočitatelná pravidelnost. Voodoo kráčela vesnicí jako matka pluku - s tajemství, které hrdě rozmetala vrtěním chvostu do všech stran, aby všichni psi věděli.

V tomto neutěšeném období (zejména pro Shargoo, který je jako utržený ze řetězu) přinesl manžel domů velkou krabici. Už dopředu hlásil telefonicky, že má překvapení. Čekala jsem kabel pojící domácí počítač s notebookem, drahnou dobu ho avizoval. A snažila jsem se připravit na to, že z něj za každou cenu musím být unešená, abych nezkazila radost. Krabice byla lehká, jako dělaná na jeden kabel, ač by se jich do ní vešlo minimálně sto. Asi renonc, pomyslela jsem si. Položila jsem ji na kuchyňskou linku a otevřela. Představovala jsem si pečlivě zabalený kabel ztrácející se na jejím dně. Nahlédla jsem dovnitř, abych ho vyjmula. Místo kabelu na mě vyjeveně zírala dvě obrovská kukadla. Patřila mourovatému koťátku. Bylo zubožené, hubené, špinavé a vystrašené. Mělo za sebou chvilku života a spoustu křivd. Před pár lety jsme se rozhodli nemít další kočky. Sousedův pes jim nemůže přijít na jméno a dává to najevo nemilosrdnou likvidací. Po tom, co v jeho revíru skončil i náš Zatoulánek, nepřipadala další zkáza kočičích duší v úvahu. Ale co teď? Nechat kotě s mlékem na bradě napospas lidem, kteří by ho utýrali a zavézt zpátky na místo, odkud bylo spaseno, nebo ho vystavit riziku zvanému "Trhač"?! Zvolili jsme trhače a kočičky se ujali. Dostala jméno Mata Hari po slavné nizozemské špionce, neb u nás se tak od začátku chová. A Voodoo se díky hormonální spoušti zvané hárání Maty Hari ujala jako by byla jejím vlastním štěňátkem. Já jen doufám, že to vydrží ouška, čumáček a ocas Voodoo, které Mata Hari s čím dál tím menším respektem pokouší. A okouší. Pardon okousává.

Michaela van Erne - Rok 2008/01

Průběh letošní zimy je prazvláštní. Ostatně stejně jako té loňské. My, kteří se společně s vlčáky těšíme na konec parných lét a teplých podzimů v očekávání prvních sněhových vloček a mrazů táhnoucích se jako lep prosincem až březnem, jsme vysloveně zklamaní. Zklamaní jsou i ti (či ten?), kteří tvrdí, že globálního oteplování není. A že současný stav Země je jen periodicky se opakujícím obdobím sucha, vlka, tepla a zimy. Slaví se naopak u energetických dodavatelů. Ti jsou ze svých prémií a vize dalšího zdražení elektřiny celí blažení.

Byli jsme zvyklí nosit do domu mráz. Po procházce jsme odklepávali rampouchy a odštipovali zbytky sněhu. Teď odlupujeme kusy bláta a vyndáváme bodláčí, které se udrželo na planinách nížin polabských. Zajímavý je i posun línání. Protože s námi žijí vlčáci doma, mohla bych si z gruntu otevřít obchod na zpracování příze. Chlupy jsme přehlceni! Za "starých, dobrých" zim línali naši psi na přelomu listopadu a prosince. Loni i letos se celý proces přesunul na přelom ledna a února. Nabízí se otázka, zda-li by se nevyplatilo otevřít si místo obchodu na zpracování příze obchod na předpověď zimy. Neb veškeré předpovědi ze slupek cibulí či počtu vran v polích, jsou v porovnání s neomylným barometrem páně vlčákovým pokoutními akcemi druhého nálevu.

Když se člověk pozorně podívá kolem sebe, všimne si dalších indicií varujících před možnými extrémními výkyvy počasí. Nutrie, které u nás obývají říčku Výrovku druhým rokem, rozmnožují svou populaci jako o život. Mají k tomu ideální podmínky. Půda podél říčky pomalu nezamrzá a protože je taková statná nutrií samička připravena na mladé i třikrát za rok, nejspíš brzy trumfne hustotu obyvatel vesnice. Mrazivé zimy nutriím nepřály. Jsou to zvířata původem z Jižní Ameriky. Ale zvláštní vlna teplejšího počasí, která nám hatí zimní sporty, dává nesportovně zelenou teplomilným živočichům. Pamatujete si, že by byla klíšťata aktivní na začátku února? Už teď je skutečně z procházky můžete přinést domů. Respektive vaši psi, aby to nevypadalo, že jste nějací špindírové!

Michaela van Erne - Rok 2007/04

Možná už máte objednanou zimní dovolenou a řešíte problém "kam s ním", s československým vlčákem. Vezměte ho s sebou, bude sranda! My jsme se naučili z těchto situací těžit. Když například vyrazíme za hutného pokřiku "Skol" na sjezdovky, necháme nejdřív pod jejími úpatími naše psy proběhnout. A utahat se (což je absurdní). A protože turismus si žádá řádné služby zákazníkům, malá horská centra se postupně rozrůstají. Většinou o rychlá občerstvení nabízející hranolky, langoše, párky v rohlíku a mnohdy i flaxy neznámého původu. Vůbec takových bufetů je neodolatelná hlavně pro psí čumáček. Na "bufetových" výpravách není nutno používat vodítka. Psi nezajímá potřeba ulevit si, jako se nasytit. Hlavu zvrátí do polohy vytí a neomylně míří k prvnímu stánku. Člověk by čekal horor, přetahovanou o klobásu, jež způli vězí pod masou slin vlčákovi z tlamy a z druhé podnikateli v ruce. Opak je pravdou. Horští občerstvovači - snad znaveni všemi lidskými tvářemi - vítají psy podobné vlku. A zdarma dávají to, co se jim špatně prodává (či co již včera neudali a co by jinak nabídli dnešním zákazníkům). Má to tu výhodu, že vám zbydou peníze pro vlastní občerstvení a nevýhodu, že vlčáci při každé další návštěvě střediska neomylně míří na "bufetové výpravy".

Michaela van Erne - Rok 2007/03

Snad jste měli štěstí s výběrem dovolené a byli jste přítomni některé akci, která pro Vás a Vašeho československého vlčáka byla v létě pořádána. A s nad jste si také z těchto akcí odnesli samé příjemné zážitky a netrpělivé očekávání nějaké další.

Jestli jste vyrazili s vlčákem na dovolenou, už jistě víte, že je k neutahání a jediný, kdo v noci tvrdě spí, jste Vy. A jestli jste si sehnali "paní na hlídání" (z kruhu rodinného), abyste si mohli užít dny zasloužené dovolené, nejspíš jste poznali, že se z pečovatelky vyklubal telefonní maniak, který Vás ve dne, v noci urguje. Většinou stran průhledných akcí, které čistá duše - vlčák pořádá cíleně jako hony výrazně naznačující protest proti odložení mimo Vaše zorné pole.

Jestli se svým psem rádi vyrážíte do přírody, pozor na začínající loveckou sezónu. Ti, kteří používají zbraně na "regulaci" zvěře, jsou často náhodnými exekutory. Zaplatí si střelbu a mají zelenou. Těžko se dovolávat zákona, který jasně vymezuje vzdálenost mezi Vámi a psem v momentě střelby, když už psovi nikdo život nevrátí. Vždyť to znáte, neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. My, milovníci přírody, bychom v regulaci měli poměrně jasno. Nač počítat každý živočišný druh a rozhodovat právem pána tvorstva o tom, který musí vyklidit pole, protože je přemnožen, když by stačil jediný, ovšem radikální zásah. Návrat vlka, medvěda a rysa do volné přírody. To by byly lesy zase zdravé! A my také...Opět bychom začali využívat šplh, sprint a bránice. I v pokročilém věku :-). Mezitím, co my se horko, těžko smiřujeme s myšlenkou dalšího úpěnlivého zařazení do pracovního procesu upínajíc se k vidině vánočních svátků, naši psi budou mít pré. Začne jim růst zimní srst a konečně budou vypadat majestátně. A jak bude rozpálený asfalt chladnout, budou také vyžadovat delší procházky. Užívejte si jich se svými vlčáky naplno, protože právě ze společných chvil čerpá člověk sílu v období, kdy se obloha barví do šeda a příroda začíná oklepávat všechno, co by jí v zimě mohlo překážet (jako nudisté svršky i spodky při letních radovánkách :-))

Michaela van Erne - Rok 2007/02

Máte zkušenosti s falešnou březostí? Já jsem ještě donedávna neměla, ale teď se nestačím divit. Naše fenka byla jednou obdařena krásným vrhem štěňátek, od té doby dvakrát hárala a dvakrát jsme ji nechali nakrýt. První falešnou březost jsme odhadli správně a ve chvíli, kdy začala bát Voodoo aktivní stran shromažďování veškerých odložených věcí v domě ku svému místu a jejich intenzivním zahřívání zálehem, jsme ji konejšili vizí "lepších časů". Ale falešná březost, kterou prožíváme nyní, jsem díky skulince v jindy pevných nervech odnesla dočasnou labilitou. Z ničeho nic se Voodoo začala chovat nervózně. Kňučela, kudy chodila a já nabyla vážného podezření, že je nemocná. Z lékárničky jsem vyndala teploměr a jala se zjistit, jak jsme na tom temperatúrově. Byly jsme na tom dobře (alespoň Voodoo). Prohmatala jsem opatrně celé její tělo, ale u žádného nejevila známky bolesti. Za to po zevrubné prohlídce se s o to větší intenzitou pustila do usedavého kňučení. Dlouho jsem si lámala hlavu s tím, co jí může být, až mě to trklo! Vždyť dnes je to přesně 62 dní od jejího prvního "krycího dne"! Zašla jsem do sklepa pro hračky nashromážděné ještě v časech blaženého dětství a pár jsem jich položila na její místo (což veškeré rozumné kynologické příručky popisují jako krajně nevhodné, neb doba falešné březosti se tímto přístupem prodlouží). Voodoo se k nim rozeběhla s takovou razancí, že by cestou povalila i stádo slonů. Hračky pěkně zalehla na chvilku bylo dobře. Na procházkách ale stále prověřuje místa, do kterých se ukrývala před dvěma lety její hyperaktivní štěňátka. Co kdyby náhodou...Při jedné z procházek dokonce objevila lidskému oku řádně kamuflovanou liščí noru. A světe, div se, ona z ní vylákala i dvě liščátka. Byla z nich úplně vedle a kdyby to šlo, vzala by si je s sebou i domů. A to už bylo mic i pro staršího psa, který těmto mateřským pudům ve svém seniorském věku za mák nerozumí. Není zvyklý na procházkách pauzírovat. Pěkně se proběhnout a honem domů za plnou miskou. Podíval se směrem, kde se odehrávala prazvláštní scénka, které snad nerozuměla ani sama příroda a hlasitě si zívnul. Tím vyplašil liščátka i koncentraci adoptivní matky. Otočili jsme se na podpatku a mašírovali za plnou miskou (a pelíškem napěchovaných vzpomínkami z dětství, které bylo nutno urychleně zahřát).

Michaela van Erne - Rok 2006/04

Necháte se někdy uplácet svými psy? Děláte to, na co jsou zvyklí, abyste zachovali určitý režim? Skáčete jim na špek? Neměli byste. Dle kynologických směrnic je to zásadní chyba. Dělám to také. Kromě jiných režimudržičů, u nás panuje "řád konzumu". Má velmi jednoduchou logiku - počkáš před obchodem, dostaneš "odměnku". Konzum - obchůdek to vesnický, všestranně vybavený a cenově srovnatelný se zbožím za vitrínami na Václavském náměstí, disponuje také uzeninami. Ty jsou středem pozornosti mých vlčáků. Za normálních okolností s oblibou překusují kožené vodítko, které je dělí od lákavé výlohy drače peří Pivného. Ale před konzumem vzorně čekají, protože vědí, že se jim dostane delikátního párku. (A snad mají respekt z paní krámské.). Na rozdíl od Pivného, je krámská jménem Božena vysloveně drsná. Pro ni je pes zvířetem hodným řetězu a boudy a nemá pro nákup párků za účelem zahučení do psího žaludku pražádné porozumění. Druhdy jsem ji podezřívala z toho, že mi podstrkává vuřty dlouho prošlé trvanlivostní lhůtou. Celý rituál, kterým mi chce ukázat absolutní opovržení nad zbytečnou akcí, doprovází malátnými pohyby. Na slova "...a dvě nožičky párků, prosím." reaguje krajně povýšeně. Od zbytku zkrouceného věnce barevných vuřtů, za pobrukování si melodie neznámého autora, odřízne dva a mrskne jimi na váhu tak razantně, že nikoho nenechá na pochybách stran svého stanoviska k celé záležitosti. Ručičku na váze indikující hmotnost uzenin ani nenechá ustálit a už na mě triumfálně křičí konečnou cenu. Čekajíc na finanční vyrovnání, shovívavě zabalí párky do papíru domácí výroby, který by promastila i lentilka. Ale "řád konzumu" nesmí být porušen. To by se mi příště mohlo stát, že nepřinesení "odměnky" za vzorné čekání vyhodnotí vlčáci jako postupující zapomnětlivost. A dojdou si pro mě (a párky) až do konzumu i s železnou konstrukcí na odkládání kol, se kterou jsou vodítkem spjati. A to by také paní Božena nemusela přežít!

Michaela van Erne - Rok 2006/03

Letošní léto nám dalo pěkně zabrat! Kdo si objednal dovolenou v červnu, jistě nic nezkazil. Ale také nezískal. Počasí se tvářilo neslaně, nemastně, nebylo třeba držet zaručené diety do plavek. Červenec tomu dal korunu, neb se z nás díky jeho tropickým teplotám všechen tuk pro změnu vypařil. Z koho se nevypařil, ať si z toho nic nedělá - v zimě zásoby zahřejí! Kéž by se i psí chlupy vypařovaly a pak už jen dorůstaly - úměrně teplotě, tlaku a rosnému bodu. Naši psi ještě nikdy nelínali tak jako tentokrát. Sousedčin mexický naháč má naše vlčáky na háku. V oblasti ušních boltců se mu chvěje stejný počet chlupů - tři v pěti řadách. Línání je celkově vítaným obdobím všemi, kteří mají psy doma. Člověk může šúrovat dvakrát denně celý byt a stejně je to houby platné. Uklidíte jednu místnost, do té vstoupí někdo z neuklizené a můžete začít znova. Nevalných výsledků dosáhla i metoda shrnování chlupů z koberců navlhčenou dlaní či silonovými punčochami! Do večera to zase vypadá jako v pletařské dílně. Copak my, my máme čivy již obroušené, ale co s návštěvou? Zejména tou nečekanou, ta s sebou přináší kardinálně žinantní situace. Posadit ji, než ze sebe v kuchyni smeteme chlupy, aby od nás nedržela zbytečný distanc! Ale kam? Na gauči odpočíval línavý záškodník a umístit ji tam znamená riziko, že si značnou část odpadlého ochlupení vezme s sebou! A rodina nám ji po nezdařilé identifikaci zase vrátí. Nevadí, vezmeme ji s sebou do kuchyně. Má fortelné fusekle, na lině se sklouzne a zamete. Měli bychom nabídnout nějaké drobné pohoštění. Ale je návštěva připravena na občasný zálov do úst za účelem vyjmutí chlupu? A jéje, přišla i malá Boženka. Tak se těšila, že si pohladí pejska...A nechtěla by si ho Boženka rovnou vzít domů? Asi ne. Tedy blahořečen budiž chladný začátku srpna! L9nání pomalu odeznívá a my můžeme majestátně sundat ceduli "Návštěvy, choďte v tlustých ponožkách!". Ta úleva...ale na jak dlouho? Hitchcock byl břídil, když psal Ptáky!

Michaela van Erne - Rok 2006/02

Jsou místa, která za účelem krásné procházky se psem přímo vyhledáváme. Slibujeme si od nich, že poskytnou psovi důvod k aktivnímu pohybu a následné únavě. Cílem zdaleka nemusí být ono místo, samotná cesta může být cílem. Pro mě je obojím zároveň pendl k písečnému jezeru na Sadské. I za parného počasí je lehce stravitelný. Les poskytuje celou dobu stín a stromy lemují téměř celou oblast jezera.

Minulý rok začalo být parno už v květnu. Na procházkách byli naši psi čím dál tím více plazní, vlekoucí se jako pižmo. Byl nejvyšší čas zajít k Sadské, abychom úsilí vynaložené do chůze korunovali koupelí. Lesním porostem různé výšky se zásadně prodírám těžkooděna, což znamená dlouhá rukáv a dlouhá kaťata. Pumpa hadr, ale lepší být zpocená jako družstevní vojtěška, než poškrábaná a poštípaná. Čili ani vysoké teploty mě nevyburcují k přemrštěnému odhazování svršků či spodků. Tak tomu bylo i loňského pozdního májového dne. Les voněl, příroda pučela a člověk se kochal tou krásou. Až do ztečení jezera. Tam byla hlava na hlavě. Nabízelo se jediné řešení - obejít jezero a vypravit se na místa, která jsem ještě neprobádala. Zatím, co třetinu břehu obklopují písečné pláže, zbytek je travně porostlý a občas i stromy dotvářený. Po krátké době chůze začalo národa ubývat a tu a tam si člověk mohl najít i soukromý koutek k odpočinku. Přesto jsem se rozhodla jít dál na opačný kjonec jezera. Psům bylo dobře, odskočili si několikrát zaplavat a Shargoo se prozřetelně osušil oklepáním se v těsné blízkosti nevraživé dámy důchodového věku, díky čemuž jsem byla nucena přidat do kroku. To jediné jsem si já - pumpa - opravdu přála. Cesta se na okamžik odklonila od jezera a vedla po okraji lesa. Zanedlouho se ale zase stočila zpátky. Louka lemovaná stromy tu vytvořila nádherný prostor budící dojem jistého separé. Lidé ji okupovali na opačném konci za drobnou muldou. Dívala jsem se na klid stojaté vody, do které se s vervou opíraly sluneční paprsky. Z rozjímání mě probudilo zakletí a hlasitý smích. Shargoo s Voodoo stáli za inkriminovanou muldou, nad pánem nehybně ležícím na zádech, zírajícím zmateně na dobře se bavící soukmenovce. A pravděpodobně také pátrajícím po majiteli zlovolné zvířeny. Ano, pumpa se blížila, ale radši by se zahrabala do země. Nic netušíc jsem vpadla na území nudistů. Shargoo s Voodoo tomu dali korunu a zvídavě zjišťovali čichem, s kým mají tu čest. Leniví hanbáři je zaregistrovali čivami posílajícími signály do mozku po prvních dotycích studených čumáčků v libidních partiích. Pro čtenáře slabší povahy ráda doplním fakt, že žádný z nudistů nedošel újmy, každé ohanbí zůstalo na svém místě, jen my tři jsme razantně nabrali zpáteční kurz. POslední třetina jezera zůstala našim zrakům skryta až do října, kdy jsme s neotřesitelným sebevědomím absolvovali tutéž túru znova. Tentokrát bez nudistů.

Michaela van Erne - Rok 2006/01

Možná se právě rozhodujete, jestli do Vaší smečky nepřiberete dalšího člena - mrňavého vlčáčka, který svým nábojem znevšední Vaše všední dny. Záměrně na toto téma narážím. Sama jsem poprvé poznala, jaké to je, když jich doma máte kopu. Tedy podstatně méně, leč co do aktivity s 60 kusy srovnavší. Můžete přečíst hory brožur, šikovných knížek, přesto nejste dostatečně připraveni na realitu. Teprve vlastní zkušenost Vás posune dál. Naplno s Vaší fenkou prožíváte porod, potom Vás zalije příjemný pocit zadostiučinění, jako byste Vy odvedli všechnu tu práci včetně tlačení! Tak se to alespoň přihodilo mně. Od prvního dne jsem u štěňátek byla pečená, vařená. Trávila s nimi každou volnou chvilku (dá se taková chvilka nazvat "volnou"?) a zapomínala na čas. Práce vzala za své pozdními příchody, ale naštěstí se dala "hujerovskou" pílí vykompenzovat. Štěňátka rostla jako z vody a já si čím dál více byla jistá tím, že jejich rozchod do nových rodin neponesu tak hrdinně, jak jsem si předsevzala. Ve chvíli, kdy se za prvním štěňátkem zavřely dveře, skončila jedna krásná kapitola mého života. V duchu jsem si představovala, jak bych asi zvládala vypravování dětí na tábor. Natahovala jsem moldánky, už když jsem všem psím dětem připravovala "batůžky" do nových domovů. Ano, při balení kufrů pro děti projdete několika kolapsy a k tomu se pak děti z táborů z pravidla vracejí, to Vás může uklidnit. Ale přesto...V době jejich nepřítomnosti máte moře volného času, který trávíte většinou blahodárnou činností - nicneděláním. Jsem si však téměř jistá, že bych jako rodič většinu času toho blahodárného času trávila psaním pohledů a dlouhosáhlých dopisů. A zbylé momenty bych proseděla u starých fotek - naše miminko do vzduchu čůrající, u dortu s jednou svíčkou, poprvé ve školce....a moldánky by se začaly natahovat nanovo s ještě větší intenzitou. Proto doufám, že důchodový věk přinese člověku úlevu v podobě diametrálně odlišných starostí - hledání umělého chrupu, brýlí či dědečka. Ale protože mně do těchto časů ještě nějaká ta dekáda chybí, zůstávám štěňátkovsky-moldánkující. Prohlížím si jejich fotky (do vzduchu čůrající nemám) a doufám ve šťastný život všech "dětí".

Michaela van Erne - Rok 2005/04

Zmítáme se v duševní trýzni. Kdo se nezmítá, odporuje psychologickým studiím! Nastalo období, které je považováno za nejdepresivnější v roce. A mají-li dušeznalci zdvižený ukazováček, jejich varování není liché. Do práce vyrážíme ještě za tmy a domů se vracíme už za tmy. Když k tomu přičteme četné deště, mlhy a kluzké komunikace, pochopíme černé statistiky.
Ovšem....my, majitelé československých vlčáků, jsme zoceleni a nějaký ten podzim a zima nás nemohou rozhodit! Ba právě naopak, našim psům kapou do noty. Ty tam jsou chmury, když máte dostatek času na očistné procházky! (Očistou myšlena myšlenková, nikoli hygienická. Ta naopak s příchodem podzimu u psů seznává újmy). Mám to obrovské štěstí, že můžu bát se psy každý den v lese. Díky stoprocentním psím vjemům se mi otevřel nový svět. Naučili mě vidět a vnímat to, co by mi jinak zůstalo utajeno. Při procházkách ve velkoměstě jsem měla oči navrch hlavy také, ale z daleko prozaičtějších důvodů. Hypnotizovala jsem každý následující roh, abych byla připravena na včasné přivolání v případě střetu s labilnějším majitelem jiného psa. Korzo lůnem přírody je nesrovnatelné. Když opominu onu stránku očistnou, hlavu provětrávající, je tu ještě druhý aspekt. Pozorování toho, čemu se ještě dá říkat příroda a co jsme my, lidé, zatím nestačili zničit. To vlčáci mi ukázali místa, na kterých nocovaly srnky. Místa, kde polehávaly v klidném denním rytmu jejich života. Našli jsme prázdné nory, spadlá ptačí hnízda a sem tam i zatoulané kotě (které jsme po četných urgencích udali). Je to nádherný pocit, když se můžete bezmyšlenkovitě toulat lesem a nebát se, že se za Vámi rozeběhne ledva chodící starší dáma s holí, jejíž stav se rapidně zlepšil poté, co si Váš pes dovolil přičichnout k její čivavě či na ni zavrčet po několika cílených útocích na zadní nohy. A stejně krásné je, když můžete nechat psy volně na procházkách v přírodě, aniž byste se museli bát toho, že se pustí za zvěří. Všechno je otázka cviku a času. Ten pocit stojí za všechnu námahu, nervy a občasné vzdávání se naděje v sebemenší progres.

TOPlist